pondělí 19. září 2011

Premiérová derniéra

Vše je jednou poprvé. První slovo, první krůčky, první polibek, první...

Ve florbale je to první střídání, první bod, první trestné minuty, první výhra, první...

Pro golmana je to první zákrok, první nula, první asistence, první...

derniéra?

První zápasy letošní sezóny. Nehodnotím to nikterak tragicky. Nelapala jsem jak Hašek a Vokoun ze mě taky nikdy nebude. Christianové stále mohu akorát tak plnit vodu do flašky a Kubíčková je nedostihnutelná letecká legenda. Do velikosti Mäkely bych musela následující dva měsíce jíst jen v McDonaldu, do severského klidu Pettersson strávit zimu na polárním kruhu. I když mě po první třetině s Bohemkou chválily spoluhráčky za zákroky, tak ta druhá už povedená nebyla, ale spadlo tam to, co nějak mělo. A v té třetí jsem máminu výtku: "Netvař se nasraně, nespi tam a chytej" slyšela až do branky. Jo, mamá, ten zvučný hlas mám po tobě. Když přeřveš i bubny...

Jsem obouchaná, bolavá, zničená, unavená, nespokojená. Nespokojená s tím, že se toho dalo chytit víc. Že na něco jsem si sáhla a k něčemu mi stačila jenom o zlomek vteřiny rychlejší reakce.Nespokojená s tím, že bych měla být klidnější. Nespokojená s tím, že reaguju na fanoušky v jihlavském pekle, kde mi 12,5 metru od branky řvou vidláci do ucha, že neumím chytat a jedu zpátky tam, odkud sem přijela - do Brna. Na tohle jsem obzvlášť háklivá. Nejsem, nebyla a nebudu BRŇÁK. Nepřijela jsem z Brna. Nepocházím z Brna. Já jsem, byla jsem a minimálně ještě tuto sezónu jsem hráčka Vítkovic. Jsem hráčka, kterou za nějakou přijatelnou částku zapůjčil tým Vítkovic do Židenic. To jsem já!

Řvali na mě, ironicky mi tleskali, vysmívali se mi a...provokovali. Neuvěřitelné, dosud nezažité. Chápu Řepkovy blikance. Já k jednomu takovému neměla daleko. Jediná myšlenka, kterou jsem zchlazovala svou horkokrevnou povahu, byla: "Přece nebudeš první žena u disciplinárky"...Nechtěla jsem být touhle první...A tak jsem se snažila všemožně nemyslet na to, že mám 12,5 metru od branky vidlácké kretény, co mě provokují s krýglem u huby. Měla jsem vážně chuť jim ten krýgl po zápase vylít na hlavu. Jenže...jsem lepší než oni. Nesnížila jsem se k nějaké větší reakci, než jen zamávání. Pochválím sama sebe a od toho se odrazím do příště.

První dva zápasy v extralize za sebou. To byla moje premiéra. Taky to byla extraligová premiéra v Jihlavě. První florbalové utkání, ve kterém mě viděl strýček. První víkend, po kterém mohu směle říct, že jsem se do extraligy nedostala náhodou, ale vypracovala jsem se do ní. Že nejsem talent, co má hubu plnou keců, ale nic moc se nepředře. Nejsem talent a dřít na sobě tak nějak musím.

Premiérově dva odchytané zápasy za víkend, derniérově pro Pistácii a Sršničky. Byli jsme skvělí parťáci a nějakou dobu možná ještě, díky postal service, budeme. Ale osobně počítám s tím, že vaše role už skončila. A tak...Rest in peace, my dears. You were the best company.

Žádné komentáře:

Okomentovat