Na nose tečka a v oku lesk

Přiznávám se (bacha, nic špatného jsem neudělala). Přiznávám se, že opravdu jsem nostalgická osoba. Natolik nostalgická, že se toulám noční Prahou se sluchátky na uších a bloudím kolem míst, která jsou pro mou osobní historii důležitá. Přiznávám se k nostalgickému vzpomínání a k nostalgickým náladám. A k tomu, že jednotlivé části mojí výzbroje mají jméno a vždy na ně budu nostalgicky vzpomínat.

Now, what is next?

100 dní je za mnou. První zlití se taktéž. Tento týden ještě hodlám absolvovat minimálně dvě noci tím, že se budu nad ránem probouzet s příšerným sušákem. Nic se nemá přehánět, ale faktem je, že dvě 11° piva mi rozvázaly jazyk

Trvalo mi jen jediný den, než jsem si před sebe postavila novou výzvu.

O čase a pokání

Sedím, klapu do notebooku a po očku sleduju hodiny v pravém dolním rohu. Čas si žije vlastním životem. Takovým, že nás ovlivňuje. S nadějí vzhlížíme k zítřkům, že snad budou lepší, než nepovedené včerejšky.

Já, v posledních desítkách dnů, jsem k času hleděla s vděkem, že jde kupředu. Necoural se. Běžel svým tempem, který mi vyhovoval. Dával mi prostor k přemýšlení, dával mi prostor k zamyšlení. Měla jsem sto dní. Jsem ve finále. Jsem v cílové rovince, kráčím s hlavou vzhůru.

"Just be yourself"

#19 MereDIThINA moudra

Ne, nepoužívám vypatlanštinu. Akorát mi přišlo fajn zdůraznit paralelu mezi mnou a hlavní postavou mého oblíbeného seriálu...

Mám ráda Grey's anatomy. Je to vlastně můj vůbec nejoblíbenější seriál. Nic nepostrádá a je pro mě ve všech ohledech stále zajímavý. Co tenhle americký seriál ale posunuje na vyšší level jest fakt, že na začátku i na konci bývají skvělé myšlenky, které přesně vystihují moje občasné pocity...

#18 Raise your glass

Myslím, že až se zase za pár let budu prohrabávat archivem svého blogu, naleznu tenhle klenot a pousměju se nad tím, jak jsem...

Měla úsměv na tváři pokaždé, když jsem jí zahlídla. Jak jsem se smála pokaždé, když vyvedla nějakou blbinu. Jak jsem jí cpala každému na potkání, protože mi přišlo, že je třeba udělat jí reklamu třeba celému světu. Jak jsem se nemohla odtrhnout a jít spát jenom proto, že jsme chtě nechtě nacházela stále víc a víc videí, které mě připoutávaly k židličce.

Raise your glass for her!

Na bojišti

Prvně jsem myslela, že se dostanu k napsání sumáře z uplynulého týdne, který byl...skvělostně skvělý. Jenže pak jsem se díky jedné písničce dostala k tomu, že vlastně se mi v hlavě v průběhu týdne zrodilo TO vysvětlení všeho. Jsem zkrátka na bojišti.

Životní štěstí

Původně jsem něco jen tak napsala na Twitter. Přišlo mi to o půl třetí ráno jako dobré shrnutí dne. Myšlenka se mi v hlavě, naprosto tradičně, rozvinula. A tak to zde rozvedu.