Kamarádka

Krátky shot od největší a nejlepší shooterky v ČR....

Řeším, řešíš, řeší! Řešíme, řešíte, řeší a přitom hřeší

Cestou necestou z bufetu na lékařské fakultě jsem kličkovala rozkopanou křižovatkou, která odděluje moji alma mater od mého gusto mater (čti obědem). Kličkovala a tradičně tedy přemýšlela. Nad životem, nad svým ZENem, nad moudrostí světoznalce, kterým asi úplně tak nejsem. Nejdůležitějším poznatkem z oné chůze jest, že místo žití celý život řešíme.

Jízda za tři hodiny

Seděla jsem v potemnělém kupé vlaku mířícího až do maďarského Budapeště. Vyjížděla jsem z Prahy o půlnoci (mimochodem, úplněk byl nádherný a po 20 letech také nejjasnější). Nemohouc si dovolit luxus usnout, protože bych se nakrásně mohla taky probudit v Uhrách a to jako díky pěkně je to asi tak poslední starost, kterou bych si chtěla ještě přidělat na krk.

A tak byl v hlavní roli iPod. Rakušanka, Francouz a dva Slováci v kupéčku spali jak zabití, a já zuřivě točila na kolečku a vybírala ty "správné" písničky, na které jsem zrovna měla náladu. A řekněme si upřímně, že už byla i lepší...

Každopádně jsem nechtěla spamovat Facebook tím nočním playlistem (do Brna jsem dorazila ve tři ráno a kvitovala, že jsou tady ty skvělé rozjezdy..v té nehorázné noční kose sem opravdu ráda zapadla do vyhřátého autobusu, byť to z nádraží na byt mám směšných 10 minut chůze), a využiju prostor tady. Stejně to tu v posledních měsících více než zanedbávám, takže tááák.

Prekérka.

Facebook je mor. Rozhodně je jako mor. Těžko vyhubitelný, stále přítomný. Temný stín…Jedna věc je ale stokrát horší. Myšlenky.

Chce se mi spát a taky nechce. Chci si lehnout, zavřít oči a nechat se unášet. Realita je taková, že kdybych si lehla, nezabavila svůj mozek klikáním do noťasu, začnu přemýšlet…