Když jsem do té ordinace vpadla s berlema poprvé, z podvědomých obav jsem si sedla do rohu a poslouchala nepříjemné verdikty o mém zdravotním stavu.
Od mého úrazu uplynulo čtyřicet dní. Přijde mi to jako celá věčnost. A po téhle "věčnosti", která je jen prvotním stupněm k dalším věčnostem, jsem to riskla a sedla si tváří tvář doktorovi.
"Člověk často nechce vidět ani slyšet pravdu a udělá všechno proto, aby si sám dokázal, že je vše jinak. Ale nakonec..."
Moc dobře vím, jak se celý ten příběh v mé hlavě jmenuje. Přesně vím, že až to všechno dám jednou dohromady, ponese to "ten" název. Ale jak tomu říkat pracovně? A jak dát najevo, že jedno souvisí s druhým, že na sebe navazují, že se rozvíjejí a jsou. A že mají nějakou historii.
Je těžké si pokaždé vymyslet vhodný titulek, když víte, jak se to má celé jmenovat. A tak do kolonky "Nadpis příspěvku" vložíte zkrátka aktuální myšlenku nebo důvod, proč jste zrovna dnes našli pár minut k tomu, abyste pokračovali v rozvíjení cizích osudů. I když...
Jsou ještě cizí, když je tvoříte po něčem, co vás donutí utéct mezi řádky, do cizího světa?
P.S. Pracovní název neznámý je vlastně taky dobrý pracovní název...
Možná mě pamět mate. Pravděpodobně to dělá, protože pamět tohle dělává. Časem lidi mate. Ale vím, že jsem k nim přišla díky svému blogu. Nevím, zda-li má láska k těm dvěma vznikla jenom díky její hudební obeznámenosti, nebo ještě předtím, než se objevila.
V několika měsících roku 2007 a 2008 jsem trávila noci psaním si komentářů na svém blogu s neznámou slečnou. Vím, že jsem se s každým svým příspěvkem těšila na jediné - až znovu napíše. Nevím o tom, jestli jsem jí někdy viděla. Jestli ano, nevím o tom. Nevím, jak se jmenuje. A už to nikdy nezjistím, protože se ztratila. Tehdy jsem pochopila, že internet je jedna velká černá díra, která snese všechno. I mě.
A díky Tobě, neznámá pomlčko, na kterou si sem tam vzpomenu a jejíž postřehy a kulturní vložky mi chybí, děkuji. I kdybych na ty dvě nepřišla díky tobě.
Musíte to vidět. Musíte to pochopit. Musíte to vědět.
Věnujte tomu, prosím, vaši pozornost. Je to důležité.
Vím, že jsem říkala, že v mém perexu je vždy řečeno, o čem to bude. No, tak tentokrát to možná nebude tak úplně pravda. Nebo, vlastně bude.
Pokračování.
