#26 Jsem bohatá!!!!

Dneska jsem otevřela schránku na FB a hle, co sem tam našla...

Dialogy

Nemůžu usnout. Kupodivu, když poslední dva dny vstávám tak pozdě. A když můj výdej energii spočívá v houpání se na berlích.

Raise mind

Prožívám svůj první týden nové všednosti. Nové rutiny, nových nemožností.

Fate

Seděly jsme mlčky v autě. V tom, kterému při nastupování vždy něžně řeknu:"Už jsem tady, zlatíčko". A zálibně pak pohladím palubovou desku. Věřte mi, to auto nejde bláznivě a hluboce nemilovat. Láska na první pohled už jen z principu věci.

První minuty jsme seděly mlčky, až u kruhové objezdu spustila.

"Vím, že seš z toho nešťastná."

"Ani si nedovedeš představit jak moc."

Deep regret

Za poslední tři dny jsem viděla asi čtyři filmy. Tři z nich mě docela motivovaly, inspirovaly. Nebo mi minimálně pozvedly náladu, abych se necítila tak špatně, jak se cítím.

S každou návštěvou doktora je to horší a horší. Nejdříve se mi jen oddaloval návrat na hřiště. Teď, zdá se, se v podstatě pořád odkládá i návrat k mému normálnímu životu.

Plan A.

Tak jsem našla odvahu. Odvahu k tomu, abych se podívala, jak to v mém koleni momentálně "asi" vypadá a jak bude vypadat posléze. Věřte mi, viděla jsem toho v mém životě hodně. Od mrtvého poníka přes zahnisané psí vnitřnosti až po smrt vlastního psa na mém místě u jídelního stolu. Pyšním se RTG snímky své ruky i lokte. Ale to, co jsem viděla dneska, z toho mi bylo místy do pláče a cloumala mnou mezitím chuť zvracet.

All I need is little while for myself

"To je je lepší nechat si ukrást boty"

"Zase bude líp...Víš to sama! Vždycky to tak je."

"Držím palce, ať to dobře dopadne"

"Budu na tebe myslet"

"Drž se"

"Víš, že máš jisté genetické dispozice k alkoholismu, že ano? Tak tam to víno vrať a vem si radši ty broskve."

"Kušuj i s karmou.. neumíráš, jsi poškozená, ale opraví tě"

 

It's hard to beat a person who never gives up

Zažila jsem rozporuplný víkend. Vlastně v neděli večer, když sem usínala, jsem měla pocit, že po všem to byl jeden z nejhorších víkendů mého života.

"Oh shit, it's Monday!" na to jsem tak nějak zapomněla.

Jedna babka povídala...

Včera jsem prodělala první ice bath v životě. Včerejší noc jsem taky přešla na šarlatánské způsoby. Svůj boj s časem beru vážně. I když teda...

Po čtyřech letech zase jedna: Valentýnská

Čas se nedá podvést. Na mém blogu to neplatí. Šálím sebe, podvádím i vás. Tím, že nastavuji 23:59, přestože vím, že v tom čase jsem koukala na jednu ze zapomenutých epizod seriálu a to, co je v následujících řádcím, nosích v hlavě pár týdnů. A že části toho všeho postupně píšu do noťasu. Jenže mám dva, takže ty poznámky jsou různě rozesety do nic něříkajících názvů na plochách a já netuším, zda-li se mi to podaří kdy zkompletovat...

When I write I feel so alive...inside my different world.

Neverending story

Den první.

Úterý.

Malá osobní tragédie

Jedenáctého února dva tisíce dvanáct. Den, na který s největší pravděpodobností už nikdy v životě nezapomenu. Den, který neměl vybočovat z běžné rutiny. Neměl. Neměl...

For YOU!

Vím, že si to přečteš...časem. Do té doby budu ta, co na tebe zapomněla a ty se budeš cítit uražená. Dotčená a nevím jaká. Ale pak, pak ti to zvedne náladu a začneš zase rýt.

Fatum.

"Vaše dítě vám bylo souzeno. Osud tomu chtěl. Tak vám to alespoň podávají. V tomhle mají podle mě pravdu. Jenže všechno ostatní se na tomhle světě děje tak strašně nahodile. Co když jsem řekla nebo udělala něco, co mi teď zničí celý vztah? Co kdybych se vydala po jiné životní dráze? Nebo s jiným člověkem? Také jsme se nemuseli vůbec potkat. Co kdybych si prošla jinou výchovou? Co kdyby?"