Thanks for all the fish - 2010

Čekala jsem, kdy ta otázka padne. Přestože padla už před pár dny, tehdy však jen v mé hlavě. Čekala jsem zkrátka na dobu, až se někdo zeptá přímo. Nemusím přece dvakrát připomínat, že přímé otázky jsou spouštěč mých sáhodlouhých monologů na dané téma. Takže poté, co se mě Někdo zeptal  (a bylo to 30.12.2010!), jaký jsem měla rok, odpovídám:

Recept : Myšlenkový Mišmaš

Doba přípravy: 3848 minut (od 23:38 19.8.2010 do 15:46 22.8.2010)

Doba, pokteré smíte servírovat: cca ještě 795 minut

Jednoznačně nejlepší recept, který když jednou zvládnete připravit sami, jakási pachuť vám už jednou pro vždy zůstane na jazyku. A řekněme si, že tento recept zvládne připravit i méně zdatný Jirka Babica!

Do I deserve it?

Well, I asleep.

Taktika

Krása.
Nedostupnost.
A ztělesněná dokonalost...

Písemná maturita z ČJ

Osnova tohoto článku: 1. Můj komentář k práci 2. Pod komentem je ke stažení nafocená maturitní slohovka z ČJ. Je tedy v původním znění, i s chybama:-) Abyste viděli, co jsem schopná v tom "stresu" nasekat. Připomínám, že téma bylo ,,Čísla v mém životě" jako volný slohový útvar.
Ještě dodávám, že ohodnocení mé práce bylo na výbornou:-)

Jaké to je postupně...

Poslední tři dny nemyslím na nic jiného. Abych pravdu řekla, je to najednou příjemná změna. Na chvíli není všechno jen maturita a tamto, ale...teď najednou je přede mnou výzva mnohem větší...Jestli se to vůbec dá nazvat výzvou...

Reason for firefly

Třepotá se ve vzduchu. Mává malinkými křidélky a vypadá nemotorně. Jako právě narozené hříbě, které se stěží drží na nohách. Tak se třepotá ve vzduchu a zdá se, že každou chvíli narazí na překážku, o kterou se přerazí.

Malinkými křidýlky se udržuje ve vzduchu, nahlíží na svět z výšky a svítí na cestu. Světluška.

Moje naděje.

O zradě

Zradilo mne vlastní srdce.

Zradily mě má pravidla.

Zradila jsem sama sebe.

A pak mě zradilo mé tělo.

Z jedné lajny...

  Zrada je do jisté míry nevyhnutelná. Když nás zradí naše tělo, vede k uzdravení často operace. Když zradíme jeden druhého, není cesta k uzdravení tak jasná.

A pak existují určité rány, určité zrady, které jsou tak hluboké, tak vážné, že se v žádném případě nedá napravit to, o co jsme přišli. A to když se stane, nezbývá nic jiného, než čekat.

Přišel už ten okamžik?

Důvěrnost je tříslabičný název pro : tady máš mé srdce a mou duši, namel si z toho hamburger a dobrou chuť.
přeju si, aby na důvěrnost platila směrnice. Nějaká příručka, která vám řekne, kdy už to přeženete.. bylo by fajn vědět, že se to nemá. Ale nevím, jestli byste se tomu i tak vyhli. Berte všude, kde se to dá najít. Držte si to, dokud to půjde. A pokud jde o pravidla, možná že žádná nejsou. Možná, že pravidla důvěrnosti jsou něco, co si musíme určit sami.
Bez ohledu na to, jak tvrdě bojujete, padnete. A to je sakra hrůza. Až na to, že světlá stránka volného pádu spočívá v tom, že dáte svým přátelům možnost, aby vás zachytili. A nebo propustili a nechali vás padat dál. Jako v mém případě.

Dříve nebo později musíme přestat zapírat. A se vztyčenou hlavou čelit světu.

Bolest přichází ve všech možných podobách. Malé píchnutí, zaboleníčko, to brzy přejde. Ty běžné bolesti, se kterými žijeme každý den. Ale je bolest, kterou nemůžeme ignorovat. Úroveň té bolesti je tak vysoká, že umrtví všechno ostatní. Kvůli ní pohasne zbytek světa na dobu, kdy myslíme jenom na to, jak moc to bolí.

A myslím na to pořád. Pořád to bolí. A je to nesnesitelnější tím více, čím více je ticho. Čím více vím, že to přehlíží...