O zradě

Zradilo mne vlastní srdce.

Zradily mě má pravidla.

Zradila jsem sama sebe.

A pak mě zradilo mé tělo.

Naučila jsem se to brát s jistým nadhledem. Říkám si : Ano, že jsem milovala nesprávnou osobu je má a jenom má vina. Že jsem si kolem sebe postavila hranici pravidel, která dodržuji, je také můj problém. Ano, že jsem těma dvěma věcma zradila sama sebe a teď se citím jaksi bez opory, je také má vina. A to, že mě teď zrazuje mé vlastní tělo, to už je jen třešnička na dortu.

Vážně jsem v jednu chvíli měla pocit, že horší už to nemůže být. Že už nemám o co příjit. Ve svých úvahách jsem ale jaksi zapomněla na to nejdůležitejší, co vlastně mám - zdraví. Když jsem se pouštěla do nesmysleného vysvětlovaní mého nesmyslného chování, psala jsem, že přicházím o to nejdůležitejší. Nevěděla jsem, že v tu chvíli nejsem tak daleko od pravdy. Ale ta byla jiná, než jsem si myslela.

To nejdůležitější, co člověk má, je totiž zdraví...

 

Je to několik týdnů. Když jsem se potřebovala schovat, najít jakýsi úkryt, kde mě nenajdou vlastní myšlenky, svědomí a pachuť zrad, zalezla jsem do brankoviště a myslela na jediné - nejdůležitější je zastavit to, co se na mě vyřítí...Jo, bylo to jediné místo, kde jsem se opravdu schovala, i když se na mě upíraly zraky několika lidí. 

Dnes jsem přišla zřejmě i to. Tak jo, ještě mě na chvíli nechte doufat, že to není tak hrozné, jak to vypadá a že to nebude trvat dlouho.

Ono totiž bude.