O zradě

Zradilo mne vlastní srdce.

Zradily mě má pravidla.

Zradila jsem sama sebe.

A pak mě zradilo mé tělo.

Z jedné lajny...

  Zrada je do jisté míry nevyhnutelná. Když nás zradí naše tělo, vede k uzdravení často operace. Když zradíme jeden druhého, není cesta k uzdravení tak jasná.

A pak existují určité rány, určité zrady, které jsou tak hluboké, tak vážné, že se v žádném případě nedá napravit to, o co jsme přišli. A to když se stane, nezbývá nic jiného, než čekat.

Přišel už ten okamžik?

Důvěrnost je tříslabičný název pro : tady máš mé srdce a mou duši, namel si z toho hamburger a dobrou chuť.
přeju si, aby na důvěrnost platila směrnice. Nějaká příručka, která vám řekne, kdy už to přeženete.. bylo by fajn vědět, že se to nemá. Ale nevím, jestli byste se tomu i tak vyhli. Berte všude, kde se to dá najít. Držte si to, dokud to půjde. A pokud jde o pravidla, možná že žádná nejsou. Možná, že pravidla důvěrnosti jsou něco, co si musíme určit sami.
Bez ohledu na to, jak tvrdě bojujete, padnete. A to je sakra hrůza. Až na to, že světlá stránka volného pádu spočívá v tom, že dáte svým přátelům možnost, aby vás zachytili. A nebo propustili a nechali vás padat dál. Jako v mém případě.

Dříve nebo později musíme přestat zapírat. A se vztyčenou hlavou čelit světu.

Bolest přichází ve všech možných podobách. Malé píchnutí, zaboleníčko, to brzy přejde. Ty běžné bolesti, se kterými žijeme každý den. Ale je bolest, kterou nemůžeme ignorovat. Úroveň té bolesti je tak vysoká, že umrtví všechno ostatní. Kvůli ní pohasne zbytek světa na dobu, kdy myslíme jenom na to, jak moc to bolí.

A myslím na to pořád. Pořád to bolí. A je to nesnesitelnější tím více, čím více je ticho. Čím více vím, že to přehlíží...