Seděly jsme mlčky v autě. V tom, kterému při nastupování vždy něžně řeknu:"Už jsem tady, zlatíčko". A zálibně pak pohladím palubovou desku. Věřte mi, to auto nejde bláznivě a hluboce nemilovat. Láska na první pohled už jen z principu věci.
První minuty jsme seděly mlčky, až u kruhové objezdu spustila.
"Vím, že seš z toho nešťastná."
"Ani si nedovedeš představit jak moc."
"Věřím, že všechno má svůj důvod. A ikdyž se to tak v prvních chvílich nezdá, má to postranní a mnohem důležitější význam."
"Hmm..."
"Třeba tě mělo cestou na zápas srazit auto, třeba tě za měsíc měl někdo cestou z tréninku přepadnout. Podle mě to má někde smysl, kterému nerozumíme."
"Hmm."
"Mělo tě to zdržet, zastavit."
Nejsem doma jediná, kdo věří na Osud. A že všechno, všechno co se děje okolo, má svůj smysl. Někdy ho jen nechápeme.
Jako teď já.
Žádné komentáře:
Okomentovat