Když jsem do té ordinace vpadla s berlema poprvé, z podvědomých obav jsem si sedla do rohu a poslouchala nepříjemné verdikty o mém zdravotním stavu.
Od mého úrazu uplynulo čtyřicet dní. Přijde mi to jako celá věčnost. A po téhle "věčnosti", která je jen prvotním stupněm k dalším věčnostem, jsem to riskla a sedla si tváří tvář doktorovi.
"Jak dlouho to je od toho úrazu?"
"Od 11. února nastala věčnost," odpověděla jsem mu.
Mojí mámě to pálí rychle. "Vidíš, už bys mohla jíst maso," vypálila. A doktor, držíc moje koleno, se zastavil uprostřed a podíval se na nás nechápavě.
"Mami, ale já maso jím furt. Obávám se, že ten "můj" půst čtyřicátým dnem neskončil," prohlásila jsem koukajíc se do stropu.
Ortoped stále nevěděl. Máma mu to vysvětlila a on pokračoval. Ohýbal mi koleno, tlačil na něj, nutil mě zatínat to bahno, co mám místo stehenního svalu a skepticky si přeměřeloval v jakém poměru je s tím na zdravé noze. A pak zachmuřeně prohlásil: "Napíšu ti rehabky. Tady to..." cvrnknul mezitím do něčeho, co v minulosti byla chlouba mého těla, čili vypracovaný stehenní sval "není to, co bych chtěl vidět," dokončil větu a já s ním souhlasila. Protože i já, pokaždé, když lezu do vany, do sprchy a nebo se jen převlékám, koukám na svojí nohu a mám slzy v očích. Už dávno jsem si zvykla, že levé koleno je větší. Ale na to, že jsem během jedné etapy věčnosti ztratila něco, co jsem poctivě budovala hodinami dřepů, vyskoků, výpadů, stání u zdí...s tím se mi smiřuje opravdu těžko.
Dneškem, tím čtyřicátým dnem, přece jenom skončil půst. Ten po dobrých zprávách. Vaz se hojí, koleno drží, i když s tím doktor dělá věci, u kterých si říkám, že musí vyletět. Ne, moje tělo se na mě možná nezlobí tak moc a jalo se spolupracovat. Alespoň v rámci mezí. A tak to momentálně vypadá tak, že pokud sroste moje zlomená chrupavka a já strávím hodiny, dny a týdny v posilovně, vyhnu se plastice zkříženého vazu.
Na duben mám naplánované rehabilitace, na začátku května jdu na další kontrolu, rezonanci a pak...pokud ten dáreček k mé malé osobní tragédii v podobě zlomené chrupavky bude v pořádku, bude to znamenat, že odhazuju berle a léto trávím v posilovně.
Dnešní den si dovoluji být optimistická. Skončil mi půst.
P.S.: Mám chodit do výřivky a smím plavat. Hlásí se někdo?
Žádné komentáře:
Okomentovat