Seděla jsem v nočním autobuse z Prahy. Usínala jsem, ovšem každou chvíli mě z dřímot zcela úspěšně vytrhávalo pokřikování španělských spolucestujících. Marně jsem v unavené mysli dolovala, jak je španělsky okřiknout a poslat, vzhledem k hodině, do patřičných mezí. Nakonec jsem to vyřešila tak, jak nejlépe to šlo. Nasadila jsem si sluchátka.
A v prvních tónech docela známé písně se mi do mysli vkradl podivný nápad. Co takhle založit novou rubriku s příznačným názvem „Poprvé“? A tak se, o den později, také stalo.
Vím, že si chci hrát se slovy. S iluzí i realitou. S tím vším, co mě na psaní baví a naplňuje. Hodlám se zase o něco zlepšit a posunout své hranice představivosti a schopnosti pro detailní popis o kousek dál. A když se to nepovede, tak jsem to aspoň zkusila!
Žádné komentáře:
Okomentovat