Netipuju. Nejsem ten typ

Nesázím. Tedy, ty sázky s někým o něco, to se sázím a vyhrávám. Protože hraju na jistotu. Já jsem jistojistě člověk, co bez jistot nesvede být. Sázím se, když mám jistotu, že vyhraju. Nesázím na hazard, na sport, ve sportce. I když vím, že co se týče sportu, mohla bych na tom třeba i vydělat, protože ve sportu se vyznám. Ale nejsem ten tipovací typ.

Dělám si hrobečky, pamatuju si hodně věcí, detailů a často, chtě nechtě, získávám vztah k věcem i lidem, který prostě nelze ničím racionálním „omluvit“, vymluvit, pochopit. Jsem to já a bojovat s tím nehodlám. Nevím, jestli je to nedostatek energie, nebo nedostatek chuti měnit se proto, aby to vyhovovalo lidem, na kterých mi nesejde. Myslím, že to druhé bude správně.

No jistě, že mi to přineslo sem tam nějakou bolest, sem tam nějaké zklamání, sem tam nějakou radost a tak všechno se vším. Nejdůležitější ovšem je, že pro mě je tahle část mého charakteru opěrnou berličkou. Moje jistoty, díky kterým…jsem jistota pro druhé. Myslím, že za ta léta už se mí přátelé naučili se mnou jednat a ví, co ode mě čekat. A když mi přijde smska  „Postarej se o ní“, tak ví, že to udělám. I bez té prosby. Protože já jsem prostě ten typ, co nenechá padat své lidi.

 

Ve svých pubertálních letech jsem si zakládala na to, že jsem pro lidi nečitelná a nesmí tak nějak předpokládat, co udělám. Pořád jsem ta nečitelná. Ta, co se moc nesvěřuje a své problémy se vždycky snaží vyřešit si sama s kusem papíru. Jsem ta, co klade otázky a na cizí nerada odpovídá. Na své vlastní hledám odpovědi vteřiny, minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce, roky…

Hledám odpověď na to jak je možné, že se děje něco, čemu od malička nevěřím, čemu nevěřím od chvíle, kdy má gymnazijní mentorka otevřela pusu a poučila mě o životě; od chvíle, kdy jsem otevřela první sociologickou knihu. Byli jste někdy tak bytostně přesvědčeni o neexistenci nějakého faktu tak, že když se najednou objevil a zasáhl vás přímo mezi oči, ztratili jste se?

 

Jsem jistota. Sama pro sebe. Mé hrobečky, vzpomínky, detaily, víra v sama sebe a svá rozhodnutí, moje vzdělání, moje přesvědčení, moje principy a privilegované vztahy jsou má jistota. Netipuju, nejsem ten typ. Já jdu na jistotu. A občas se ztratím ve světě plném nejistot.