Sice nemám ještě zakončený jarní semestr, to ani zdaleka, ale už začínám myslet na to, že za rok touhle dobou budou v ruce držet takovou lehce nenápadnou, úředně vypadající knihu se slušivým nápisem: "Bakalářská práce".
Teda, alespoň v to doufám.
Mám ovšem problém. Ještě nevím, na kterém ze svých dvou oborů chci bakalářku psát. Samozřejmě, že po celou dobu svého studia více inklinuji k žurnalistice a jedno téma se přímo vybízí, ovšem je tu ta druhá věc...
Fenomén, který mi začíná lézt na nervy.
Fenomén, který těžko pochopí někdo, kdo se nepohybuje v ženském florbale.
Fenomén, který nás jednou přivede do pěkně svízelné situace, ze které si ještě teď jen utahujeme.
Studuju genderová studia a věřte mi, socializace je jev, který v nás zanechává zcela nezanedbatelnou stopu. A když Cynthia Nixon nedávno řekla, že ona si vybrala být s ženou, nebyla jsem na ní naštvaná a nebila se do prsou, že já si to teda rozhodně nevybrala. I když je to pravda.
Každopádně pointa oné věty spočívá v tom, že dnes už spousta lidí podléhá svému okolí, trendu a nevím čemu všemu. Vlastnímu zájmu vyzkoušet všechno a kašle na hranice. Jasně, objevujme, ale s úctou. K lidem, kteří obětovali život boji za práva LGBT komunity, kteří se snažili společnost přesvědčit, že pro ní nejsou nebezpeční. Že se prostě a jenom narodili s jinou sexuální orientací.
"Chování je soubor vnějších (pozorovatelných) projevů člověka, živočichů a jiných organismů. Slovo může označovat nejrůznější změny, postoje, pohyby, gesta a další projevy, ale také jejich celek." (wiki)
Dnes už je, alespoň v místech, ve kterých se pohybuji, homosexuální orientace zaměňována za homosexuální chování.
A já si říkám, proč se v bakalářce nevěnovat právě tomuto tématu...
Žádné komentáře:
Okomentovat