Prekérka.

Facebook je mor. Rozhodně je jako mor. Těžko vyhubitelný, stále přítomný. Temný stín…Jedna věc je ale stokrát horší. Myšlenky.

Chce se mi spát a taky nechce. Chci si lehnout, zavřít oči a nechat se unášet. Realita je taková, že kdybych si lehla, nezabavila svůj mozek klikáním do noťasu, začnu přemýšlet…

Přemýšlet nad tím, jak mi chybí Rob. Jak neskutečně mi chybí ty naše večerní debaty dlouho do noci, o ničem-o něčem. O nás, o mě. O něm. O životě. Chybí mi jeho moudrost, nadhled a suchý anglický humor. I miss you friend, I miss you so much…

Přemýšlet nad tím, jak utéct mezi řádky, schovat se a nebýt nalezena. Tvářit se, že to nejsem já.

A já to nejsem. Nejsem.

Nejsem ta, co usíná vedle špatné osoby.

Nejsem ta, která se usmívá na člověka plané naděje.

Nejsem ta, která neví, co dělat.

Já jsem schovaná mezi řádky.