Ne, nepoužívám vypatlanštinu. Akorát mi přišlo fajn zdůraznit paralelu mezi mnou a hlavní postavou mého oblíbeného seriálu...
Mám ráda Grey's anatomy. Je to vlastně můj vůbec nejoblíbenější seriál. Nic nepostrádá a je pro mě ve všech ohledech stále zajímavý. Co tenhle americký seriál ale posunuje na vyšší level jest fakt, že na začátku i na konci bývají skvělé myšlenky, které přesně vystihují moje občasné pocity...
"Lidské tělo je navrženo tak, aby vyrovnalo veškeré ztráty. Přizpůsobuje se, aby již nevyžadovalo, čeho se mu nedostává. Někdy je ale ona ztráta natolik velká, že se s ní tělo samo nevyrovná.
Na začátku všeho býváme vždy tak plní naděje, až se nám zdá, že můžeme celý svět jedině dobýt nikoliv o něj také přijít. Říká se, že neschopnost přijmout ztrátu je formou šílenství a nejspíš je to i pravda. Někdy je to ale také jediný způsob, jak přežít."
Žádné komentáře:
Okomentovat