pátek 9. září 2011

Jak mě algoritmus vyslyšel

Přijela jsem do Brna v úterý večer. Od chvíle, co jsem vypustila Furryho z přenosky, je mistr Yoda neuvěřitelně otravný a umňoukaný. Je prosím naštvaný na celý svět za to, že mu skončila 4měsíční dovolená ve Frýdku. A kdo to nejvíc schytává? JÁ! V pravidelně mám o půl šesté ráno jeho studetý a mokrý čumák někde v obličeji. V tom lepším případě. V tom horším mi rovnou skočí na hlavu. A dnešní ráno nebylo výjimkou.

Opět čumák v obličeji a když jsem otevřela oči, tak slavnostně mňouknul a lehl si na opačnou stranu postele. Ne, nikdo se mi nepokoušejte vysvětlit, proč to dělá. Dělá to zkrátka naschvál, nic jiného než čiré zlo za tím vidět nemůžu.

Jedna věc je ovšem velmi pozitivní! Dnes ráno jsem otevřela toho pitomce na modrém podkladě a on..on mi prosím začal vyhazovat v pravém rohu statusy z roku 2009, tedy z doby, kdy jsem se vrátila z Londýna a zjistila, že mě státní maturita mine. Tak se mi to líbí, hodnej kluk.

To špatné, co se mi v posledních dnech přihodilo, zdá se, že se obrací v lepší. A ještě mnohem lepší. Výborně. Teď ještě, aby ty plány vyšly a mohu si jít pískat, šoupat nohama a štěstím se rozskakovat na milion kousků.

Žádné komentáře:

Okomentovat