Chybí mi. Dnes možná víc, než kdy jindy.
Chybí mi. Dnes víc, než kdy jindy. Dnes víc, protože cítím, jak moc bych potřebovala, aby mě kopnul a pobaveně mi řekl, že jsem potvora. Potřebuju se vzpamatovat. Z toho všeho, ze dne, který mne zmáčkl, vcucl a vyšťavil.
A z toho, že mám zalehlé uši a nic neslyším. Možná bych neslyšela tu jeho dikci a intonaci s oslovením "potvoro", ale to kopnutí...
To by stačilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat