Až to skončí, tak se...

Strašně opiju. Z jednoho panáka. Klidně si na sama na sebe vsadím. Protože to tak zákonitě dopadne. Jak jinak, když...

Když je 100 dní bez kapky alkoholu nejdelší období, které strávím byť jen od piva od svých 13,5 let. Ano, čtete správně. 13,5 let. V té době jsem totiž poznala Kláru K. a další lidi, kteří vnesli do mého života do té doby rozhodně jenom hořký zlatavý mok. Od té doby, co jsem s nimi sedávala po zápasech v hospodě, jenom různých soukromých sešlostech, jsem se bez piva prakticky neobešla. A jak mi maminka zhruba ve 14letech nezapomněla připomenout, zlatavý mok se začal vyobrazovat na mém břiše. Ne že bych si z toho někdy dělala vědu, pivo vždycky bylo a bude slabost.

No, ale teď jsem bez něj. Často je to legrace. Na poslední akci, kdy jsme měli se spolužáky z gymplu "Leaving town party part II." si hospodský v naší oblíbené alternativní hospůdce pamatoval že já jsem ta s těma vodama. Žádná kofola na party. Hezky pěkně voda. A tak to bylo třeba i celý Czecj Open a Prague Pride. Dobře, s jednou výjimkou a to byl RedBull. Ale jinak, hezky pěkně na vodě.

Nacházím se momentálně někde za polovinou svého vlastního challenge. A už teď mám domluvené, že s novou brankářskou kolegyní musím dohnat ty půllitry, které ona vypila na soustřeďku; mám se svou (svého času) "dlouholetou přítelkyní" (alespoň podle těch drbů) a novou spoluhráčkou v jednom domluveno, že 1.11. (byť bude úterý), si koupíme po tréninku rum a půjdem se hezky společně nadrat. Vidím to na to, že si koupím takového toho jednoho panáka, co ho prodávají v trafikách těm největším sockám, protože celá flaška mě zabije.

A doporučuju taky nepít. Budete sice v určitých situacích hrozně upnutí (ale to já jsem i v případě, že piju) a možná krapet protivní, na druhou stranu vždycky budete řídit. A budete ten dobrák od kosti, co se stará o opilé přátelé.

I když, to já někdy až moc.