Za oním krkolomným počeštěným názvem se skrývá jedna z mých velice oblíbených folkových kapel. V jejich případě mohu opravdu říct, že jsou jakási jistota. Obracím se k nim v noci, přes den, po zápasech i před nimi. Mám je všude. Minimálně jednu písničku. Protože...
Jejich zřejmě nejznámnější písnička mě provázela dětstvím. Album "God Shuffled His Feet" si pamatuji jako to, na které jsem mohla ťapkat pracičkama jen když jsem si je před mamkou důkladně umyla. Pomalý rozjezd, než začal bůh šoupat nohou...Potom už to jelo. Folkové album, na které nikdy nedám dopustit.
Udělala jsem před pár hodinami hroznou věc. Tak odpornou, že se hnusím sama sobě. Nehodlám své naprosto neomluvitelné chování omlouvat. Nejde to. Jsem zklamaná nad tím, co jsem udělala. Zhnusená tím, co dovedu. Měla jsem se za hodného člověka. Nejsem. Slavnostně prohlašuji, že nejsem o nic lepší, než ti, které s pompou odsuzuji. Jsem možná o dost horší.
Hranice toho, co svedu, se posunula. A je jedno, že jsem k tomu byla vyprovokována. Myslíte si, že zákon akce a reakce je omluvitelný? A že nad přehnanou reakcí lze přivřít oči, když se stala poprvé?
Some are sinners, some repent
Some are never done
And then there's those like you and I
The unforgiven ones
The unforgiven ones
(celý text písně zde)
Tak si tohle pusťte několikrát dokola. Srážka s blbcem se dá ustát i s noblesou. A tu já, bohužel, nemám. A tak si sypu popel na hlavu a s pokorou říkám, že je to má chyba.
Žádné komentáře:
Okomentovat