Celých 40 minut čekání. Někdo čeká samozřejmě mnohem déle. V podstatě to bylo necelých 40 minut čekání a pak velká úleva a záplava spontánní radosti. Hrdosti. Dokázaly to. Daly první branku. KLUKŮM!
Zažila jsem toho ve florbalu dost. Mám několik medailí (na kterých jsem se podílela různou měrou) a z každé jsem měla radost jako hráčka. Věřte mi, mít radost z gólu, který dá vaše svěřenkyně, je úplně odlišná. Rozhodně neméně důležitá.
A tak jsem na ty holčičky hrdá. Hrdá za to, že už se na prvním turnaji hrdě a statečně postavily proti týmům technicky zdatnějších chlapců. Jsem hrdá na to, že tvrdé tréninky, lajny a můj řev, pak přináší obrovskou radost do všech dětských tvářiček. Jsem hrdá, i když ani jednou nevyhrály. Ještě je před náma celá sezóna a já věřím, že jednou se to povede. Zatím nás čeká ještě kus práce, je třeba makat. Pilně, soustředěně a ...pak zase jednou ty červené, upocené tvářičky rozzáří paprsky spontánní radosti z dílčího úspěchu.
"Spontánnost je schopnost okamžitého prožívání, schopnost řídit se vlastní silou"
I'm just loving them.
Dnešní noc se nechám unášet radostí, zítra je nový den. A další nová výzva. (29 dní do konce abstinence už je trapně malý challenge)
Moc pěkně napsaný, aspoň teda pro mě. Držím palce a věřím, že těch gólů i bodů bude víc a víc :)
OdpovědětVymazat