Tvůj charakter je tvoje budoucnost

Ve všem hledám příčinu. Jsem přesvědčená o tom, že za našimi volbami stojí spousta důvodů. Pádných, vádních. Důvodů, které možná nejsme sto vysvětlit, identifikovat. Někdy neumíme vysvětlit, proč jsme udělali to a to. Protože za tím stojí něco z naší minulosti, co nás zformovalo. Co ovlivnilo naše rozhodnutí, co se stalo důvodem pro to, že jsme tím, kdo jsme.

Psal se rok...2006, možná 2007. A já objevila Amelii Mauresmo a její celoživotní postoj: "I am what I am"...Jsem, co jsem.

Jsem co jsem a mnohdy za to nemůžu.

Nedávno jsem četla o tom, že jedinci jsou ovlivňováni výchovou rodičů, ale neměli by být jen sběrem jejich postojů. V konečném důsledku je volba na nás, kým budeme. A že bychom neměli být jen tím, co nás doma rodiče naučili.

Mě naučili mnohému. A stále mě učí, že nemám věřit nikomu. Že mám důvěřovat sobě, svým volbám. A že nikdo mi nepomůže tak, jako důvěra sama v sebe.

Myslím, že mi rodiče dali do vínku ohromné bohatství. A že vším, čím jsem si kdy prošla a ještě projdu, utváří konečný obraz.

Když mi máma napsala, že je na mě hrdá, zahřálo mě to u srdce víc, než všechny medaile a pochvaly, kterých se mi kdy dostalo. 

To moji rodiče a mé okolí ze mě utvořilo, dle mého neskromného úsudku, charakterního člověka.

Někoho, na koho se lze spolehnout. Komu můžete důvěřovat a ke komu se obrací lidé, jež si neví v něčem rady.

Myslím, že můj charakter, tvořený z převážné části mou minulostí, je příslibem nějaké budoucnosti. Nejen nějaké, ale takové, ve které budu šťastná. 

Neobracím se k tomu, že budu. Já jsem spokojená. Jsem šťastná. Jsem zdravá (i když mě pobolívá levé koleno a není na něj takový spoleh, jako před 7 měsíci a 14 dny), mám co potřebuji. A mám něco, s čím se nemusím bát zítřejšího dne.

Mám charakter. Základnu. Příslib, že mě čekají dny, které budou stát za to.