Rozhořčená, zmatená, naříkající, zklamaná, podvedená.
Osoba, jež věří, že existují pohádky a že hollywoodské filmy are just like your life.
Myslím, že ani sebeoskarovější scénárista by nenapsal tak propletený příběh, jakým jsou skutečné životy lidí. Ukazují nám zjednodušené příběhy o lásce a přitom málokterý z nich vystihne její skutečnou podstatu. Nebo se snad mýlím? Ale no tak, zamyslete se. Vy jste se ke svému partnerovi/partnerce dostali jak? A neříkali jste si: "Z toho by byl fakt dobrý film!"...sedněte si v metru, tramvaji, autobuse. A rozhlédněte se kolem sebe. Každý člověk vedle vás má za sebou něco, kvůli čemu by se dal natočit docela "zajímavý" film. Jenže on by zajímavý nebyl. Protože životy jsou až příliš složité. Není to o jednom odmítnutí, o jednom špatném pochopení situace, o vzdálenosti, o zradě. Je to, jak s oblibou říkám, o lidech. O ničem jiném. A když je v něčem člověk, můžete si vsadit, že to bude komplikované, zamotané a dost často bez jasného výsledku.
Inu, přiznávám se. Viděla jsem díl nového seriálu. Nádherná žena v něm hraje soběstačnou, chytrou, bdělou a a tak trochu praštěnou postavu. Trvalo dobrých 15 minut, než přišel na scénu ON. A bylo jasno! Ovšem z nějakého nepochopitelného důvodu ti dva nejsou spolu, i když mají společnou minulost. Zjednodušeně (ano, znovu na to slovo narážím) řečeno se jeden k druhému hodí jako hrnec na prdel. Ale nejsou spolu. Tuším, že tak 5-6 dílů bude trvat, než to ti dva dají dohromady. Pak se objeví něco z těch předchozích 4-5 dílů, kdy jedna z postav bude mít románek, jež pak zasáhne do té idylky. A začne to nanovo. Znovuzískání důvěry a...blablabla.
Vlastně ani nevím, co tím chci říct. Jen tolik, že jsem vlastně hrozně rozhořčená, protože nás něco neustále krmí zjednodušenými příběhy nereálných lidí. No tak, vážně je to vždycky tak, že "ta/ten" splňují všechny představy toho druhého? Ještě ani jednou jsem neviděla seriál, film a ani nečetla knihu, kde by se dvě zamilované postavy (nebo prostě postavy vědomy si toho, že je ten protějšek nějak upoutal) řekly: "Hele, ty vlastně vůbec nejsi prsatá blondýnka, ale černovlasá deska a protože vlastně nejseš vůbec můj typ, tak s tebou nebudu nic mít"...A víte co? Myslím, že se to nestává ani v reálu, ale no tak...upřímně...necítili jste někdy, že vám vztah nemůže vyjít právě proto, že ten vedle vás, se kterým si sice skvěle rozumíte a vždy budete mít co řešit, není ta prsatá blondýnka?
Tak si říkám, jestli je vzhled fakt to nejdůležitější, co v tom vztahu je. Samozřejmě, že není. Ale to si můžu dovolit říct jako člověk, který si je vědom vlastních tělesných nedostatků, jež mě limitují bodovat u atraktivnějších lidí. Ne že můžu, já se na něco takového ve své podstatě asi i spoléhám. Ale když to vezmete kolem a kolem, spousta slavných lidí má ve skutečnosti také ohromnou spoustu nedostatků. Slavnými se (z většiny) případů stali proto, že něco uměli. Čímž chci říct, že vědoma vlastních tělesných nedostatků spoléhám na mnohem důležitější věci. A tím je pro mě upřímnost, intelekt, charakter.
Ale kdyby něco, tak hnědookou fakt nechci.
Žádné komentáře:
Okomentovat