"Proč bych to dělal, když tomu nerozumím? Snažím se dělat jenom věci, kterým rozumím."
Bylo mi tehdy pár dnů osmnáct. Jemu kolem třiceti. Ne že bych ke starším neměla respekt, to právě naopak. Spíš jsem měla tenkrát pocit, že už to tak nějak vzdal a chce zůstat na tom svém. Tím, že bude dělat jenom věci, kterým rozumí, chápe je a umí, si přece uzavírá cestu k dalším jistě zajímavým věcem v životě, ne? Život je o učení se novému, poznávání a porozumění něčemu, co jsme předtím nechápali. Nebo se snad mýlím?
Dnes už ale rozumím, co mi tím tenkrát chtěl říci.
Přestože si myslím, že se ze mě stane stará osoba ve chvíli, kdy rezignuji na poznání a objevování nových obzorů, jsem s tím člověkem dnes v jedné věci zajedno.
Přestávám svou energii investovat do těch sfér lidského života, ve kterých se mi opravdu nedaří. Které mě akorát tak vyčerpávají, když se v nich snažím být dobrá. Jsou to ty sféry, ve kterých nejde jen o vás, ale musíte se spolehnout i na další. Víra v sama sebe by automaticky neměla znamenat, že stejnou měrou budu věřit i lidem okolo. Toho blbce, který něčemu nerozumí a přesto se snaží při nejlepší vůli být lepší a lepší v něčem, co mu zkrátka nejde, už dělat nebudu. Vlastně už ho nedělám ani teď.
Dělám čemu rozumím a v čem jsem dobrá. Hodlám v tom pokračovat a své sny tak dělat skutečností.
Žádné komentáře:
Okomentovat