Naivka. Nepoučitelná! Nenapravitelná.
Není toho moc. Chce to zaběhnout nějaký systém, aby se stal rutinou. Ale teď, po prvním dnu...jsem dost vyplesklá. Jsem zvyklá na hodně věcí, myslím, že jsem docela dobrá v tom zvyknout si rychle na dost blbé podmínky. Ale tohle? To je...no zvláštní!
Prvotní problém je v tom, že mistrovství má sice pod záštitou svaz, ale pro něj ho dělá nějaká agentura. A tady bude zakopaný pes. Agentura má šablonu, do které najme lidi a ti pak dělají svou manufakturu. To je sice krásné, ale...
Jako vedoucí press centra na Dubině (Group A) bych k sobě měla mít asistentku. Uznávám, že je zde můj podíl viny v tom, že jsem chtěla jednoho konkrétního člověka, ovšem předpokládala bych, že mu zavolají a domluví se s ním. Což se nestalo. A vzniká zde problém, že já den před začátkem MS zjistím, že jsem na všechno tak nějak sama. A nejenže jsem na vše sama, já ještě ke všemu ani moc dobře nevím, co se ode mě vlastně očekává. A zde narážíme na další problém.
Všechno se dělá..tak nějak....za provozu. Nejsem zrovna dvakrát velký fanda přesného nalajnování, ale aspoň elementární pokyny by mohly být k dispozici.
Nemám akreditaci. Pořád někomu vysvětluju, kdo jsem a co tady dělám.
Nefunguje mi kopírka v press centru. Takže když si vyzvednu match report od čínské statističky, musím s tím za člověkem, co má přístup do IHF office, kde je funkční kopírka. Trvá to tak...10-20 minut, než dostanu to, co potřebuju. Nemusím vysvětlovat, že za ten čas už bych měla napsaný "článek" (čti odstavec o zápase. Dle mého vzdělání i zkušeností nedostačující, ale házenkáři jsou takhle zvyklí) a překlepávala bych zhodnocení trenérů. Ale to bych to měla příliš jednoduché.
Samostatná kategorie je práce se systémem. Halleluja redakčnímu systému, který je poměrně dost intuitivní. Na rozdíl od RS na webu florbalové unie, člověk nemusí znát html značky, formátovat si sám text a podobně. Ne, tenhle RS na WCH JUNIOR 2012 je dost dobrý. Ještě jsem ovšem neměla tu čest s fotkama, takže toho nadšení...no všeho do času!
Problém je v tom, že to neustále padá. Navíc člověk musí být přihlášený ještě na jiný server, kde zase pro změnu převádí zápis do utkání na webovky. A to sem tam taky spadne. Takže se člověk točí v neustálém přihlašování a čekání, až mu práce zmizí. Díky bohu za to, že jsem zvyklá si všechno psát ve wordu a pak přehazovat. Přijít o napsaný článek jenom proto, že to ten server nezvládá, by bylo prostě k vzteku.
I přes tyhle výtky, jsem ráda a vděčná za to, že to můžu dělat. Baví mě to, je to jiné, než psát o florbale. Hlavně jsem změnila prostředí a to je to, co asi osobně momentálně kvituji nejvíc. Dělám, co mě baví a nemusím si zatěžovat hlavu ničím jiným. Neřeším, kdo-co-jak-proč. Chtějí, ať píšu, takže sedím a píšu. Řeším akorát to, že se mi představilo už osm lidí a já si nepamatuju jediné jméno. A taky to, že nevím, komu vykat a komu tykat...A to je (oproti posledním měsícům) nesmírně příjemný trabl.
Žádné komentáře:
Okomentovat