Na to, že je sobota, jsem vstala neobvykle brzy. V noci jsem toho moc nenaspala, víc jsem se převalovala než usínala. V hlavě jsem měla pořád tak zvláštně vymeteno. Už jsem alespoň udělala něco, čemu se dá s trochou nadsázky říct produkce hodnot.
Těšení se. Obrovské. V žilách mi znovu pulzuje krev, cítím takové zvláštní vzrušení. To, které mám vždycky, když vím, že mě čeká náročný program, kdy se nezastavím, budu unavená, přetažená, hladová a budu hodně nadávat. Ve skutečnosti se budu ale tetelit blahem, protože pod mýma rukama bude něco vznikat.
Těším se až po dlouhé době temna, kdy jsem neměla radost z vůbec ničeho, protože prostě nebylo z čeho, zase veřejně napíšu svůj hashtag - #Ilovemylife. Vím, že ho napíšu. Protože když dělám, co mě baví a je ve své podstatě i má práce, miluju svůj život. Za to, že jsem našla něco, co má smysl, naplňuje mě a když na sobě nepřestanu pracovat, tak mě bude i nějak živit.
Už aby to začalo...!
Žádné komentáře:
Okomentovat