sobota 9. června 2012

#33 Debordelizace haraburdí

Na krátké zastávce doma-doma jsem byla vystavena jasné výhružce. Uklidit v pokoji, ve kterém sem tam přespávám a ze kterého se spíše stalo skladiště, než obyvatelný prostor. A když nezlikviduji nezbytné, mohu si ten zbytek rovnou odstěhovat.

Znáte ten pocit, když se přebíráte věcmi z let vámi dávno zapomenutých?

Před pár dny jsem přišla o svůj pracovní notebook, který se po čtyřech letech opravdu adrenalinových zážitků beze slova odporoučel do věčných lovišť. S vypětím všech sil a za trošky citového vydírání z něj náš nejšikovnější technik pod sluncem, kteréhožto momentálně nazývám mužem snů, vydoloval má data. Tedy všechnu mou práci z posledních cca 6-7 let zpět. Myslela jsem...

že v něm je mé duševní bohatství. Jenže jak už tak pár hodin debordelizuji haraburdí v mém pokoji, zjistila jsem, jak jsem strašně jednoduše propadla svodu techniky, androidu, .xdoc, .rtf, .txt a všem těm dalších věcem, zkrátka jak jsem svůj život tužky a papíru vměstnala mezi jedničky a nuly. A že moje duševní bohatství nejsou jen ty binární vzorce v černé krabičce, ale "to" mezi stěnami mého pokoje, schované v papírových ostrůvcích naděje různě odložených v poličkách, šuplících a krabicích.

"Čas říká pravdu"

Žádné komentáře:

Okomentovat