S malými dětmi

Pětileté a čtyřleté dítě je především radost. Mít obojí na hlídání, je taky trošku starost. Zejména, když se čtyřletá holčička rozhodne, že bude plakat tak dlouho, než...uplyne všechen čas světa.

"Já mám strach"

"Julinko, jsem tady s tebou, nemusíš mít žádný strach. Podívej, Proki už spinká"

"Proki je kluk"

"To taky, ale Proki hlavně ví, že je po večerníčku a už má dávno spát!"

"Když já mám ale strach!" (natahuje)

"Jůlinko, z čeho, prosím tě?"

"Nechci tu být sama"

"Nejsi tu sama."

"Ale budu a proto nechci usnout."

"Je tu Proki"

"Proki spí!" (rozčílená poučka o stavu pětiletého dítěte, jakobych si toho nebyla vědoma)

"Ano, ale bude tady v pokojíčku s tebou!" (opět trpělivá odpověď. Díky Pískle, vycvičilas moji trpělivost jednat s dětmi do nadměrných rozměrů. I když to bylo možná naopak)

"Já mám strach" (pláč začíná nabírat hysterických rozměrů)

"Z čeho?"

"Že přijde bubák!"

"Aha, tak já jdu pro Furryho." (zvedám se a odcházím hledat kocoura, kterého jsem našla v křesle v pracovně)

"A proč si přinesla Báčiho?"

"Přinesla jsem Furryho. Je tu se mnou a s tebou proto, abys tu nebyla sama"

"A proč nemá srst?"

"Protože se tak narodil."

"A Báčimu už nenaroste?"

"Tohle je Furry, Báči je s klukama!" (znovu trpělivě upozorňuji na nepatrný rozdíl ve jméně kocourů. Jeden je Burmilla a druhý Kanadský sphynx. Kromě vzhledu mají i poměrně odlišná jména)

"Takže mu nedoroste?"

"Ne."

"A proč je tady?"

"Protože nemá rád bubáky a bubáci nemají rádi jeho. Mají z něj strach. Podívej se jak vypadá, nemá srst a ještě ke všemu nemá rád bubáky. Ti z něj mají strach a radši se sem nepřibližují!"

 

Myslím, že...poprvé po návštěvě našeho bytu budou muset Jůlinčiní rodiče koupit něco nového do bytu. A bude to kanadský sphynx. Doteď návštěvy dvou rodin odnášela nejhůř otcova peněženka, když si máma po návštěvě Jůlinčiných rodičů nechala nainstalovat nový dřez, předevčírem přišel bezkontaktní grill (který se záhy málem velice blízce zkontaktoval s mojí nohou, pff. Nemám těch spálenin dost, že?!). Inu, svět musí být v rovnováze. Víc nechlupatých koček = méně bubáků.

S tímhle zvířetem nemám strach z bubáků, tmy a ani pavouků.

Přináší do mého života tolik světla, že v něm pro tmu není místo. Bubáky nesnáší a pavouky žere.

Jen ty výšky a smrt mě budou děsit, dokud...neuplyne všechen čas světa.