Asi tak po týdnu jsem do sebe narvala nějaký ten cukřík navíc. Bude se hodit za pár dnů. Opravdu hodně hodit...No, ale o tom někdy jindy nebo nikdy. Po dnešní Giro d'Firenze bych do sebe nejradši narvala třeba celý velký sáček M&M's. A ne že není k sehnání?
V celý přelidněný Florencii jsem nenašla wifinu. Stojíte před sochou slavného Davida, chytáte tři volné sítě, natěšeně si chcete prohlédnout twitter (o němž jsem věděla, že Abby v noci tweetovala nový video), přičemž..přičemž asi ta spousta bílého mramoru mi rušila signál, nebo co. Otrávená z této nepříjemné prekérky jsem si toho nahého muže ani neprohlídla pořádně. A vůbec nechápu, co je na tom exhibicionostovi tak skvělého. Ostatně, to jsem nechápala ani na Rembrantově slavné Noční hlídce, u které jsem v Amsterdamu strávila asi deset vteřin, než mě někdo zastavil a zeptal se mě, jestli vím, co jsem právě minula. Proboha, co je na obrazu, na kterém je DAV lidí?!
Nenávidím davy. Vyhýbam se jim. Proto nejezdím na hudební festivaly. Chtěla bych, vážně jo. Ale odmítám se ve vedru mačkat. Jo, asi sem pohodlná a dost možná i snob. Nicméně na festivaly se chodí pro zážitky a já si bytostně odmítám odnášet zážitek, jak sem dostala několikrát loktem do zad a absolvovala sprchu pivem z letícího plastového kelímku. Zpátky do Itálie. Ve Florencii hlava na hlavě? Nikde žádné infocentrum, kde by byla turistická mapa. NIKDE ITAL/KA, co by UMĚLA ANGLICKY. Ježiši, myslela jsem, že vrchol evropské lenosti jsem potkala na Maltě. Tam jsou ale bilingivní, tady na každou anglickou větu přichází - No, no! blablabla(cosi italsky). Dnes jsem byla dokonce TAK zoufalá, že jsme ze zadní části svého mozku vyskládala nějaké ty věty španělsky. Efekt naprosto stejný, jako v případě angličtiny. Nechápu, opravdu upřímně nechápu, jak to tady zvládají ty davy Američanů. Chápu, že sem jezdí především za "kulturou" (památky), kterou ve Státech nemají. Ale jak se tady sakra nají?
Jediné místo, kde jim snad rozumí, je McDonald. Už se nedivím, že trpí obezitou. Kdybych měla cestovat, uměla světový jazyk a nějaký bohémsky vystupující Ital mi na každou větu odpovídá No, no a cosi italsky, tak bych se taky chodila najíst jen tam, kde mi rozumí.
Florencie nesplnila už tak malé očekávání. Jediné pozitivum, které na celém výletu do hlavního města Toskánska vidím, jest fakt, že jsem neutratila ani jedno euro. Největšího estetického zážitku se mi dostalo, když jsem míjela parkoviště pro sviště (tak já říkám italskému zvyku přepravovat se všude na skútru), kde stály za sebou úhledně zaparkované Vespičky všemožných barviček. Ano, z toho mi i srdce poskočilo.
Jdu poskočit do dalšího sluncem zalitého dne, ve kterém by barvu mohl chytit i zbytek zad.
Žádné komentáře:
Okomentovat