Stejně na tohle mistrovství jen tak nezapomenu. Ani náhodou. Možná, leda bych nějakou tu Hope měla vzápětí pod peřinou...To bych zapomněla dost rychle...
A teď, jedno úsměvné video, protože to je po tom posraném finále asi tak jediné, co mě dokáže donutit se nemračit a nebýt nasraná.
Jo a Abigail, stejně tě miluju. Jako smolařku, co jí brazilská kravka zlomí nohu v posledním zápase před olympiádou, na které USA vyhraje zlato. Jako tu, co táhne tým ke zlatu na WWC a zbytek nemá ani polovinu tvého charakteru a zarputilost. Jako tu, co si v zápase nechá zlomit nos, nechá se ošetřit, udělat plastiku a za tři dny znovu běhá a dává góly hlavou. Jako tu, co řekne: "Však co, je to jen nos." Stejně pro mě budeš zlatá
Žádné komentáře:
Okomentovat