Miluji Velkou Británii. Zbožňuju Londýn. Na jih Anglie nedám dopustit. Jednou tam budu žít. Musím, chci.
Británie je hudební mekka. Ano, jistě. Amerika. Ale kytarovky pocházejí odkud? A nejlepší zamyšlené rockové balady? A kdo dal světu Beatles, Queen, Placebo, Muse...? Nehodlám se dohadovat o tom, že v Británii vědí, jak se dělá hudba. Protože oni sakra ví!
Když jsem byla v Anglii poprvé, moje anglická lektorka mi vnutila Arctic Monkeys. Dodneška si pamatuji, jak sem s ní v třídě plné zaprdlých frantíků a sebestředných Němců vedla sáhodlouhé diskuze o tom, proč si nemůžu vzít na překlad Pink, ale musím tuhle pro mne tenkrát absolutně neznámou britskou kytarovku. Když mi nasadila sluchátka, musela jsme se jí hluboce omluvit (v duchu jsem to udělala).
Od té doby odmítám hudbu jen velice zřídka. Tak například jsem napoprvé prudce odmítla La Roux. Napodruhé jsem prozřela. A když mi nedávno kamarádka poslala Jessie J, okamžitě si mne získala. Ten hlas je neuvěřitelný a rozhodně nezapomenutelný.
Tak, kdybyste jí někdo zvláštní shodou okolností neznali, tak prosím:
"Yes, No's, egos, fake shows
Like "woo", just go, and leave me alone!
Real talk, real life, good love, goodnight,
With a smile ...
That's my own ! (that is my own) no,no,no,no...
Don't lose who you are, in the blur of the stars!
Seeing is deceiving, dreaming is believing,
It's okay not to be okay...
Sometimes it's hard, to follow your heart.
Tears don't mean you're losing, everybody's bruising,
Just be true to who you are!"
Žádné komentáře:
Okomentovat