Melancholická melodramata

Vřele doporučuji, vlastně přikazuji, při čtení pustit tohle...

Pohyby rtů jakoby něco důležitého mělo být vyřčeno. Jenže zvuk nevycházel. Jedna věta opakující stále dokola. U ucha, po každém polibku na holý krk. Na každý záchvěv vzrušení, na každý dotek a sevření. Jediná, krátká a tolik výstižná věta.  Vyřčená za jediný okamžik tolikrát. Ale zvuk nevycházel. Zasekl se někde na cestě. Snad ze strachu, snad z tíhy okamžiku. Snad z bolesti a zodpovědnosti, kterou ta slova přinášejí.

Pevné sevření, těžké oddechy a přivřené oči. Zapamatovat si tak ten okamžik navždy. Každou další noc pomalu skládat střípky jedné noci, kdy se rty pohybovaly, jakoby měla vyjít slova. Jedné noci, kdy všechno zase dávalo smysl.

Melodramatická noc. Veselá a smutná zároveň.

Sladká vůně cizí pokožky. Jemné dotyky a pak silná sevření. A to hořké vědomí, že ty chvíle skončí. Odhodlaný boj proti času, proti každé vteřině, která přibližovala konec.

Prázdný pohyb rtů a jemné polibky na každý volný decimetr kůže. Vznešená prosba někomu, něčemu, ať jen to trvá věčně. Nekoukat na hodiny, nevšímat si času. Zalézt do temného rohu, do tmy, bojovat a nevnímat, jestli se blíží první paprsky slunce a s nimi konec.

A když konec nastane, umět si vzpomenout na každičký střípek těch chvil, ve kterých po dlouhé době byl smysl. Poskládat si noc plnou vzrušení, letmých dotyků a jemných polibků.