V hlavě.

Vím, že bych se neměla rouhat. Ale troufám si tvrdit, že už vím, jaké je to na vlastní kůži projít očistcem.

V práci? Doslovný očistec. Myslím, že jestli se ze mě za pár dní nestane bezvěrec a cynik bez naděje, tak bude něco sakra špatně s mým zdravým rozumem. Je třeba zapomenout na optimismus a postavit se tváří tvář pravdě. Ale...co je pravda? A komu se dá dnes věřit? Tak komu...?

Myslím, že nejlépe mé současné duševní a niterné rozpoložení charakterizuje slovo: Zmatek.

Zmetek.

Tak si to shrňme. Máme tady bezradnost, očistec, zmatek. Tomu říkám výčet...

Fakt by mě zajímalo, kde je tomu konec.