středa 14. listopadu 2012

Ándarzeb

Je jedna ráno. Vím, že mám ještě čas. Vlastně spoustu času. Ale uvnitř vím, že je sakra jedno, jestli je jedna ráno dnes, zítra, pozítří. Bude to stejné, den za dnem. Pokaždé budu sedět, koukat, vybírat, přemýšlet a vědět, že...tsondarzeb

Mohla bych a vlastně i měla bych, se tady rozepsat o tom, jak byl jeden člověk, který dlouhých šest let patřil k prvním čtenářům všeho, co jsem psala. A že uměl stejně dobře chválit jako kritizovat... A že já sama jsem to před dvěma lety posrala...

Pozdě honit bycha, dámy a pánové. Moc pozdě. Jsou zkrátka křivdy, které omluva nespraví. Omluva totiž nestačí, když jste zbabělec, sobec a chronický útěkář. Omluva není dost, omluva a ani upřímná lítost, ani vysvětlení. Jsou prostě křivdy, které nespraví nic. A pak se s tím nezbývá nic jiného, než smířit a jít dál...

Dobře mi tak, že tu teď sedím a nevím si rady. Dobře mi tak, že jsem spoléhala, že by snad přece jenom mohl být člověk, který by mi tu cennou radu a kritiku mohl dát. Dobře mi tak...

Ale po tom všem? Vážně?

Opravdu by mě upřímně zajímalo, za co jsem si tohle zasloužila. Jestli je to karma za to, že jsem se já před lety zachovala jako sobec, zbabělec a chronický útěkář...a nebo....co když opravdu chyba není na mé straně? Co kdybych se konečně přestala přesvědčovat o tom, že si za to můžu sama?
Co když má špinavé pracky taky někdo jiný?



Žádné komentáře:

Okomentovat