Innocence

Děkuji za kladné ohlasy.

Já mám den blbec.Vlastně dva dny blbce.Ale ten dnešní,to je BLBEC nad všechny blbce..Víte co je největší blbost dne? Že si to vlastně dělám sama.Za prvé,nerespektuji pravidla(byť jsou opravdu pitomé)nastavené mými rodičy.A přestože mi máma dovolila jedno z pravidel překročit,tak za to nejspíš budu pykat.Jenom doufám,že nedojde na nejhorší a otec mi nezatrhne play-off.To bych se asi šla vyvenčit k potoku s provazem a pěkně velkým šutrem.

A taky blbec,že nejsem schopná překousnout hrdost.Hraju si na to,jak pevnou vůli mám a přitom mě to..opravdu štve,nejraději bych popadla telefon..A ne,protože přece musím být trpělivá.Kurde,tahle hra nervů je na palici!

,, Mami, v dnešní době. "
,, Ondřeji, já jsem tě nevychovala k tomu, aby si podporoval takové zhýralosti!" vyštěkla Jarmila a nechápavě se podívala na syna.
,, Mami, já je přece nepodporuji. Jen se ti snažím vysvětlit, že. . " zamyslel se. Co vlastně chtěl říct? Nikdy se nedostal do přímé konfrontace s homosexuály. Na vysoké v Praze sice měl pocit, že jeden z jeho spolužáků kope za trošku jiný tým než většina světa, přesto se jej nikdy nezeptal. Tehdy se tak trochu obával. Teď je nechtěl odsoudit, aniž by o nich něco věděl. Byl vzdělaný a tolerantní. Nedokázal však vysvětlit své matce, proč mu na homosexuálních sousedkách vůbec nic nevadí. Možná, že od nich necítil přímou hrozbu.
,, Takové hnusy! To je ta dnešní doba, Ondřeji. To je tím, že lidé chtějí být něco extra, tak si vymýšlejí. Buď si propichují tělo, nebo si na něj nechávají něco malovat jako nějací kriminálníci!"
Ondřej si mimoděk sáhl na rameno. Ještě za svých studií si na něj nechal vytetovat malého dráčka. Jeho matka se o jeho malé revoltě nikdy nedozvěděla. Pak si vzpomněl, jak před odjezdem z domu přikázal staršímu synovi, aby si vytáhl náušnici z obočí a ucha. Jakoby to tušil!
,, Víš mami, ty s tím stejně nic neuděláš. Pokud ony potřebují, jak ty říkáš, být něco extra, tak se můžeš na hlavu stavět, stejně s tím nic neuděláš, " uzavřel debatu.

,, Seš tady nějak rychle. Obvykle ti to podvečerní venčení trvá déle!" koukla překvapeně Petra, když se Veronika vrátila už za 20 minut poté, co odešla.
,, Tak s Robinem to zvládneme rychle vždycky, že!" opáčila Veny.
,, Nevím nevím. Většinou mám strach, aby tě ta tvoje starší kamarádka nesbalila, "poznamenala posměšně.
,, Celý týden jsem jí neviděla, "zamyslela se Veny.
,, Tak to už je vážné. Asi tě nechce, " pokračovala v ironii Petra.
Veronika si pověsila bundu na věšák a přešla do kuchyně. Za pár minut se vynořila v obýváku s šálkem čaje.
,, Konec srandy. Třeba se jí něco stalo!"
,, Veny, klid prosím tě. Zaprvé, když jsem šla včera dopoledne na přednášku, viděla jsem jí za barákem. Třeba jí přesunuly ty telenovely, tak už nechodí venčit ve stejnou dobu jako ty, " nabídla jí řešení Petra.
,, Taky možnost, "řekla Veronika a opustila od myšlenek na Jarmilu. Kdyby tak znala pravý důvod, proč se jí stará žena vyhýbá. Rozhodně by jí to mrzelo.

Veronika se narodila a vyrůstala v Brně. Na takovém velkém městě nikdo neřešil, že se stýká s dívkami. Když doma představila svou přítelkyni, rodiče to respektovali. Kdokoli se jí zeptal, nebála se přímo odpověď. Nikdo to neřešil, všichni se starali především o sebe. Veronika byla chytrá a přátelská. Když jí bylo potřeba, pomohla. Nedělala rozdíly mezi lidmi a předpokládala, že se tak budou chovat i ostatní k ní. Byla to ta Veronika-kamarádka. Ne Veronika-lesba.

Petra měla jinou zkušenost. Maloměsto, ve kterém vyrůstala nepříjmalo jakékoli výchylky od normálu zrovna lehce. Když zjistila, že to s její orientací nebude většinové, bála se cokoli říct a doma tak nic nevěděli. Odmaturovala na malém gymnáziu, aniž by kdokoli tušil jak to s ní ve skutečnosti je. Prostě to byla Petra, zamlklá slečna co neustále píše a nebo hraje fotbal. Kdokoli jí někam pozval, vymlouvala se na moc práce a učení. Po maturitě odešla do Brna studovat mediální studia.
Jednou v klubu, kam jí vzaly její nové spoluhráčky, poznala Veroniku. Tehdy se hodně změnila. Už to nebyla ustrašená Petra, která se bojí říct koho miluje. Neztratila nic ze své opatrnosti, přesto z ní byl nový člověk. Bezhlavě zamilovaná zapomněla na své cíle a ze školy se po prvním semestru poroučela. Když Veronika udělala státnice, byly s Petrou již čerstvými obyvatelkami Zlína.

Co dodat???vážně se těšte na další část,protože ta je na celé té povídce nejlepší.Dle mého názoru:-)