Především tedy s ,,mužskou" ,chtělo by se říci chlapeckou,ale nebudu těm pánům tvorstva upírat první rašící vous a hluboký hlas, částí třídy. Nezastírám, že jsem feministka. Ba dokonce vím,co ji ze mě ,,udělalo".Jednoznačným ,,viníkem" je výchova nevlastního otce,jenž ženy řadí na nižší "vývojový" stupeň. Je přesně ten typ muže,který si rovnoprávnost pohlaví představuje jako projev ženina bezmezného obdivu,obsakování po příchodu z práce, naslouchání řečí o nové skvělé vrtačce po ženiném(a tady mám gramatický rozpor,omlouvám se!!) únavném celodenním boji s dětmi a tomu podobné téměř středověké pazvyky.No řekla bych,že spolužáci ,zmítaní další vlnou puberty, nedovedou skousnout fakt,že se s touto rolí nedovedu ztotožnit a neustoupím jim ve sporech ani o píď. Že svůj názor prezentuju nahlas i přes jejich nelibost a posměšné poznámky. A mé chování je ASI natolik znepokojuje a děsí,že se chovají jako kdejaká slepice,čili drbna. Ostatně je zřejmě jako všechny muže nenechává chladným člověk,který by se mohl dostat na stejnou pozici ve společnosti. (Ono,doslechla jsem se,že mně DOKONCE berou jako určitou konkurenci). Záměrně píši člověk,protože jsem se nedávno setkala i s tím,že ,,mocní" muži nedovedli strpět příslušníka stejného pohlaví jenom proto,že je více progresivní a talentovanější než oni sami. Ke smůle toho muže s vyšším potenciálem se v jeho případě uplatnila mezi lidmi tolik oblíbená disciplína.Konkrétně nejlepší společenská hra světa: házení klacků pod nohy.
Vrtá vám hlavou,proč vytahuji a rozebírám zrovna toto téma? Zřejmě proto,že jsem se vrátila do školy a zase se na mou hlavu snášejí nelichotivé poznámky. Dovídám se o sobě zase tolik NOVÝCH věcí,až si říkám,že jsem buď schizofrenik,nebo duševně nevyléčitelný člověk žijící v jiné dimenzi.
Jedná se o velice úsměvné řeči,jindy zase umí pořádně rozčílit a bohužel taky zabolet. Není příjemné poslouchat,že lidé,kterým se snažíte pomáhat a rozebírat s nimi jejich problémy, vás nerespektují, hrají na vás určitou všechnochápající postavu . A ve vaší nepřítomnosti se rozjedou kolotoče pomluv,polopravd a výmyslů(velice bolestných lží).
Pomluvy mě skutečně nevzrušují. Mám ráda,když se o mě hovoří.A je úplně jedno,zda v negativním či pozitivním světle. Ctím svaté pravidlo,že i špatná reklama je reklama. A já(tedy mé texty) se budu muset prodat.
Polopravdy..Tak za ty si částečně mohu sama,protože se vyžívám v nakousávání témat a myšlenek,které ZÁMĚRNĚ nedokončím. Je pravda pravdoucí,když řeknu, že co člověk to vlastní myšlení. A když něco jen tak nastíním,nemohu se divit,že si to každý přebere po svém. Jeden vedle druhého si složí svou mozaiku tak, jak ji sami chtějí vnímat. Hop a máme zde polopravdu!
Nejvíce zamrzí výmysly a lži. SKUTEČNĚ!
A ten největší a pro mě v současné době asi nejnestravitelnější žblebt je,že lezu profesorům do zadních partií. Tato pohádka je omývána už od druhého ročníku.Světe div se,od té doby mi ŽÁDNÝ profesor nepřilepšil žádnou ZNÁMKU bez mého osobního přičinění.A znovu se světe div,ono to nebyly švestičky,hruštičky ani jablíčka ze zahrádky,ale setsakramensky regulérně vybojované lepší známky z písemek. Už od toho 2.háku se snažím pokaždé BEZVÝSLEDNĚ vysvětlovat těm ignorantům,že nikomu do zadku nelezu a kdyby se se mnou profesoři bavit nechtěli,tak to nedělají. Výsledek je stále stejný,jsem označována za análního horolezce.
Utěšuji se myšlenkami,že své spolužáky k dýchání vzduchu,přecházení přes silnici a namazání si chleba, nepotřebuji.Pračku,sušičku i myčku zapnu bez cizí pomoci. Slohové práce si jsem schopna napsat SAMA bez kontrolování někoho dalšího,nepotřebuji na to více než dvě vyučovací hodiny,které nám na ně dávají. Tohle všechno mě drží ve střízlivém hodnocení svého živobytí. Prostě si dovedu odvést svou práci bez toho,že budu vnímat jejich uštěpačné poznámky natolik,aby mě to dohnalo k sebevraždě nebo hloubějším depresím. Přesto se označuji za poměrně citlivého jedince,kterého něco I MRZÍ. Nejsem monstrum bez citů.Dovedu milovat úplně stejně jako oni.Dovedu si lámat hlavu nad známkami jako oni.Ale není to má životní priorita.Můj život neomezuji na jedničku z další písemky.Ani s trojkou na vysvědčení nebude chleba levnější...
Takže Václave Lamparte,
tu vazelínu,kterou mi chceš koupit pro menší odpor při zdolávání tračníků našich společných profesorů, si prosím ponech na chvíli,až budeš zase ukazovat ten tvůj zářivě bílý úsměv na stejné PROFESORY a škemrat o lepší známku na konci školního roku. Já s dovolením odejdu se svými průměrnými výsledky stejnými dveřmi jako ty a budu se bavit se svými přáteli,kteří ví kdo skutečně jsem. A třeba se zase má ruka před školou ovine kolem pasu nějaké dívky,a ty budeš závistivě koukat.Ale tohle je tvůj problém a tvůj mindrák.Laskavě si ho přestaň léčit na mě.
Teď se prosím rozestupte,procházím...tímhle světem,kde muž má větší právo na svobodu slova než žena..
Známe svoje lidi..
Žádné komentáře:
Okomentovat