Jako každé odpoledne i v to čtvrteční to bylo Veronika, kdo venčil Robina. Uplynulo sotva dvacet minut od toho, co odešla z bytu, když se rozezněl nepříjemně vysoký zvuk zvonku, který vytrhl Petru z učení na poslední zkoušku.
Krátkou cestou ke dveřím přemítala, jakou štiplavou poznámku uvítá svou zapomnětlivou přítelkyni.
,, Dobrý den, " pozdravil vysoký muž v černém obleku.
Petra si jej nejprve rozpačitě prohlédla, než odpověděla : ,, Dobrý den, máte přání?"
,, Jmenuji se Ondřej Holý a rád bych si s vámi o něčem promluvil, "řekl Ondřej a očekavál pozvání do útrob bytu.
,, Pokud něco nabízíte, tak můžete zase odejít, " odvětila Petra pohotově.
Ondřej záhy pochopil, že si jej mladá žena nespojuje s příjmením své starší sousedky. Co ale bylo pro něj bylo horší, musel si nepříjemný rozhovor odbýt na chodbě
,, Ne, nic nenabízím, " usmál se. Byl to poslední rozpačitý škleb, než se skutečně pustil k předmětu své nečekané návštěvy.
,, Moje matka je vaše sousedka, " vydechl najednou.
,, Je v pořádku?" starala se Petra nevědíc co se děje.
,, Ano. Vlastně ne, není. Vy a vaše přítelkyně jí ničíte život. Moje matka si toho dost vytrpěla, zaslouží si klid. Pak se tu objevíte vy dvě a obracíte jí život vzhůru nohama, " vyjel Ondřej ostře.
Petra dál stála nehnutě ve dveřích a nechala na sebe dopadat bolestivá slova sousedčina syna. Chvíli jí trvalo, než se vzpamatovala. Pak udělala první věc, která jí v tu chvíli napadla. Prudce zavřela dveře.
Ondřej něco takového očekával a instinktivně vložil mezi práh dveří nohu. Prudký náraz mu vehnal slzy bolesti do očí. Přesto však nemínil nastalou situaci nechat přirozeně vyplynout.
,, Poslouchejte mě dobře. Ve Zlíně je spousta jiných míst, kde se dá bydlet. Na jižním městě jsou mladé rodiny, těm bude úplně jedno co jste vy dvě zač. "
,, Dejte tu nohu okamžitě pryč, " požádala Petra a pověsila se na dveře celou svou váhou.
,, Dokud mi neslíbíte, že dáte mé mámě pokoj a odstěhujete se jinam, neodejdu. "
,, Někoho zavolám, " zkusila Petra výhrůžku, přestože věděla, že se neujme.
,, Slečno!" naléhal Ondřej.
,, Odejděte, pane Holý, "
,, Vy víte, o co mi jde. Dokonce podle mne i víte, proč tohle všechno dělám!"
,, To se mýlíte, " vydechla a znovu se pokusila zavřít dveře. V duchu prosila o jakoukoli pomoc. Z vysokého muže v obleku sálalo odhodlání vydobýt si nesmyslný slib.
Najednou se za nic netušícím Ondřejem ozvalo nepříjemné vrčení. Oba účastníci neobvyklého rozhovoru si nevšimli, že dlouhou věčně ztemnělou chodbou se přiřítil Robin.
,, Doporučovala bych vám se otočit, zjistit kdo za vámi je a pak odejít, "řekla Petra s novu nabitým sebevědomím.
Ondřej se opatrně otočil a zadíval se do Robinových rozzuřených očí.
,, Jestli mě pokouše, nechám ho utratit, " procedil mezi zuby.
,, Pane Holý, nechte si těch výhrůžek. Robin si jenom chrání teritorium. Vy se chováte neurvale, nemůžete se divit! Naposledy vás žádám, abyste odešel, " upozornila jej Petra.
Neměl v úmyslu neposlechnout, když mu za zády vrčel pes. Přirozený respekt ze zvířete s velkými tesáky mu rozhodně nechyběl. Ondřejova noha se mihla vzduchem a najednou byla na žlutém linoleu chodby. Než odešel, stačil ještě Petře darovat arogantní pohled.
,, Robine, "zašeptala láskyplně Petra, když odešel.
Mladý pes se zlatavou srstí a velkou bílou náprsenkou vběhl do bytu a uvelebil se na křesle ještě než Petra stačila zavřít dveře.
Pár minut nato zarachotil ve dveřích klíč.
,, Je tady Robin?"zavolala ještě z chodby Veronika.
,, To si piš!"odpověděla Petra, zvedla se od učení a podrbala psa za ušima.
,, Ty kulihrachu ušatá! Tys mi utekl!" řekla vyčítavě Veny, když vešla do obývacího pokoje. Pak už neřekla nic, protože se jí Petra vrhla kolem krku.
Tomáš stál ve výtahu a rozmýšlel se. Nebude to vypadat divně? Nejistě přešlapoval a počítal patra, kterými projel. Ta jízda byla nekonečná. Konečně se pomalu rozevřely dveře. Dramaticky vykročil ven. Podíval se na hodinky a zjistil, že je pět odpoledne. Babička určitě kouká na jednu ze svých telenovel. Doufal, že jí nepotká.
Když otevřel těžké lítačky vedoucí na temnou chodbu, křečovitě sevřel sešit. Krok do jámy lvové, ale zvědavost mu jednoduše nedala! Stisknul zvonek a postavil se před dveře.
Bylo to tři dny, kdy jí samotnou v bytě vytrhl z nějaké činnosti zvonek. S obavami, že za nimi znovu bude stát muž v obleku, se vydala otevřít dveře. Raději se nejprve podívala do kukátka. Spatřila mladého chlapce. Zvědavě otevřela a čekala, co přijde.
,, Dobrý den, " vypravil ze sebe nervózně Tomáš.
,, Ahoj, " zněla její přátelská odpověď.
,, Já jdu za paní profesorkou Kleckou, víte, "vysvětlil.
,, Veny tady teď není, šla venčit. Ale když půjdeš dál a počkáš na ni, rozhodně se nic nestane, " řekla Petra a ustoupila ode dveří, aby mohl chlapec vejít.
,, Jsem Tomáš, " podal jí zdvořile ruku, ještě než vešel do malé předsíně.
,, Petra. A opovaž se vykat mi!" usmála se. Zavedla jej do obýváku. Nechala ho tam chvíli samotného, aby hostu přinesla něco k pití. Zanedlouho se objevila u stolu se sklenicemi a kofolou v ruce.
,, Co po Veny vlastně chceš?" zeptala se, aby řeč nestála.
,, Mám tady slohovku. Neodevzdal jsem jí, takže to hodlám napravit, "odpověděl zatímco si zvědavě prohlížel útulně vybavený pokoj.
,, To jí uděláš vážně radost!" řekla s nadsázkou,, , posledně z toho opravování docela šílela. Litovala, že chtěla kdy učit češtinu. "
S jejími posledními slovy vletěl do pokoje Robin. Radostným štěkotem dával najevo, že se venku řádně vydováděl.
,, Máme návštěvu!" zavolala Petra do předsíně.
Veronika vešla do obýváku hodné dvě minuty po Robinovi. Nespěchala, protože se po náročném dnu ve škole nedokázala přimět k větší aktivitě a jakákoli návštěva jí byla lhostejná. Když ale viděla, kdo je oním hostem, překvapeně místo pozdravu vyhrkla: ,, Co ty tu?"
Tomáš takovou reakci čekal. Pohotově vyskočil a podával své profesorce sešit.
,, Neodevzdal jsem slohovku, víte!" vysvětloval.
,, A jak jsi zjistil, kde bydlím?" vyštěkla Veronika přísně. Stejně nelítostným pohledem spražila i Petru.
,, Klídek, sedněte si oba dva, " urovnávala situaci Petra a dodala ,, Tomáš to jistě vysvětlí. "
Poslechli a sedli si. Tom se nejistě zadíval na psa, který si pod stolem klidně žvýkal hračku.
,, Nepotřeboval jsem to nikde zjišťovat. Vím to od babičky. Bydlí totiž vedle vás, " vysvětlit Tomáš a s obavami očekával reakce.
Petra si neodpustila překvapené hvízdnutí, Veronika si vzdychla.
,, V tom případě se divím, že jsi v takovém klidu. Jsi přece přímo v teplém doupěti, co na to řekne tvoje babička?" zeptala se Veronika jízlivě.
,, A co teprve otec, " dodala Petra.
,, Já se tady cítím jako ve své kůži. A co týče táty a babičky to je jejich boj, "řekl odhodlaně Tomáš.
Veronika se zatvářila nechápavě. Naopak Petra, která se vyžívala ve čtení mezi řádky, se na Toma spiklenecky usmála.
,, A pak, že jablko nepadá daleko od stromu!" řekla pobaveně.
,, Nechcete mi někdo vysvětlit, samozřejmě ve zkratce, co se tady děje?!" jejich tiché spojenectví přerušil Veroničin ostrý tón v hlase.
,, Řekněme, že kopu za stejný tým jako vy, " usmál se potutelně Tomáš.
Seděli několik hodin a povídali si. Petra vyprávěla dlouhý příběh jak se ty dvě poznaly, proč žijí ve Zlíně. Poprvé taky řekla, jaké nepříjemné setkání prožila s Tomášovým otcem. Naopak chlapec se poprvé nebál říkat věci nahlas. Otevřeně hovořil o tom, jak se postupně poznával. Mluvil o strachu, který má z otce a babičky. U Veroniky s Petrou se cítil bezpečně, kladl otázky, na které mu nebyl nikdo jiný schopen odpovědět. Příjemně plynoucí večer přerušilo až Robinovo zoufalé škrábání na dveře. V tu chvíli Tomáš polekaně zjistil kolik už je hodin.
,, No je dost pozdě, " zhodnotila to Veronika a nabídla chlapci odvoz domů. Nepohrdl.
Petra to komentovala slovy : ,, Hezky sis to vymyslela. Na mě zbude úklid a venčení. " Její výčitky však byly jen naoko.
Veronika s Tomášem za chvíli stáli u velkého výtahu. Pro profesorku bylo příjemné pozorovat uvolněného chlapce. Byl roztěkaný a svou dobrou náladou jí připomínal Robina hrajícího si ve sněhu. Tom byl natolik rozjařený, že v samé radosti pomačkal při východu z výtahu všechny tlačítka. Veronika to nahlas nekomentovala, jen se smála.
Odvezla ho domů a ani ne za čtvrt hodiny už zase stála v přízemí Morysova domu a přivolávala si výtah. Velké hnědé dveře se otevřely spolu s peprnými nadávkami. Veronika ihned poznala, odkud vítr vane.
,, Ti fracci si nedají pokoj ani večer! Zmetci! Smradi! Je to verbež, Lety!Verbež!" vysvětlovala Jarmila svému psíkovi, který se před proudem ostrých slov krčil u jejích nohou.
,, Dobrý večer, paní Holá. Už byste asi měla vystoupit, pokud se nechcete projet se mnou nahoru, " řekla Veronika a vešla do výtahu.
,, Děkuji za připomenutí, slečno Klecká. Ti spratci tady zase vyváděli, víte!" rozčilovala se Jarmila.
Veronika se ještě přes zavírající se dveře stačila na svou sousedku jen chápavě usmát.
Výtah se rozjel a mladá profesorka spustila salvu smíchu.
Omlouvám se,že je to tak dlouhé.Ovšem nešlo to provést jinak.NEstihla bych to !!! Budu týden pryč,takže...asi táák..:-)
Prahaaaa Prahaaaa Prahaaaaaaa a Holááááááááááááááánd!
Žádné komentáře:
Okomentovat