Od onoho sobotního rozhovoru Jarmila pravidelně obtěžovala Ondřeje svou homofóbií. Líčila mu, jak si ty dvě povídají a o čem( každý večer poslouchala nalepená na zdi své nicnetušící sousedky ve vedlejším bytě). Její dospělý syn měl dost své práce, starosti o rodinu a do toho všeho mu hysterická matka vyčítala, že si s ním měnila byt. Byl z toho nervózní a špatně spal. Cítil se provinile. Až tak jej jeho matka zblbla. Když jej třetí sobotní ráno po sobě jeho matka vzbudila už v sedm ráno, neudržel se a slíbil jí, že s tím něco konečně udělá. Po pětiminutovém ujišťování, že
věci dá do pořádku položil telefon, otočil se na bok, že znovu usne. Zavřel oči a už už jej znovu pohlcovala dřímota, když se náhle ozval Nelin hlas.
,, Co chceš dělat?" zeptala se ho žena.
,, Zřejmě spát, " hlesl a přimkl víčka těsněji k sobě.
,, Myslím s těma dvěma a tvou matkou. "
,, Nelly, nechci se o tom bavit. Stačí že to s mámou rozebírám každý den minimálně půlhodiny. "
,, Ale já nejsem tvá homofóbní a zaujatá matka!" odsekla dotčeně Nela a posadila se. To byl signál pro Ondřeje, že dokud si se ženou nepromluví, spát nebude.
,, Kdyby ti bylo tolik co jí a celý život. . . " začal pomalu, když se na ní otočil a rezignovaně otevřel oči.
,, Kdyby mi bylo tolik co jí, tak se nestarám o to, co vyvádějí mladí. Nikdy jsem se nestarala o to, co dělají úplně cizí lidé. "
,, Vyrůstala jsi v Praze a jsi jiná generace. Nepřijde ti to. "
,, Nebavme se o mě, ale o tom jak to chceš řešit. Neměl by ses do toho vůbec plést. Tvá matka si musí zvyknout na to, že vedle ní ty dvě bydlí. Vždyť přece vůbec nic nedělají. "
,, Ona je jiného názoru. "
,, Prokaž mi tu laskavost a stůj si za svým názorem. Oba přece víme, že se ty dvě ničím neprovinily. Nikoho neprovokují. "
,, Je to moje matka! Mám plné zuby těch hysterií v telefonu. A dost, chci ještě spát!" řekl a otočil se demonstrativně na opačnou stranu. Nela ještě chvíli seděla a čekala, co se bude dít. Za chvíli to ale vzdala, zvedla se z postele a odešla z ložnice.
Synova přítomnost v kuchyni Nelu překvapila. Přesto na sobě nenechala nic znát. Postavila si vodu na kávu a přisedla si ke staršímu synovi. Starostlivě mu pohladila ruku, kterou měl položenou vedle časopisu.
,, Co je?" vyhrkl polekaně, když se na něj jeho matka dlouze upřeně zadívala.
,, Dobré ráno, " zněla její odpověď.
,, Aha, dobré! Táta už taky vstal?" zeptal se a bezděčně se pohnul na židli.
,, Ne, ještě chce spát, " a pak dodala: ,, Takže nikam nemusíš odcházet. "
,, Myslíš, že bych odešel?" vyštěkl.
,, A ne? V poslední době se mu vyhýbáš. "
,, Kecy!" odsekl a na protest znovu sáhl po časopisu.
,, Vím, že jsi vyslechl ten rozhovor tvé babičky a táty, " vydechla Nela.
,, Bavili se docela veřejně, " odpověděl klidně aniž by vzhlédl od čtení.
,, I tehdy, když se dohadovali v kuchyni a ty si stál v předsíni a poslouchal je?"
,, A co?" odsekl to ráno už podruhé.
,, Tome, podívej se na mě, " požádala Nela. Její sedmnáctiletý syn se ale tvrdošíjně díval mezi řádky. Obával se dne, kdy jej někdo blízký přepadne nepřipraveného. Nikdy se nemohl cítit připravený říct pravdu. Přesto nešlo donekonečna vyhýbat se odpovědnosti.
Modré oči se upřeně zahleděly na Nelu.
,, Vím to už dlouho. Nebo spíš, tušila jsem to. Jsi můj syn, Tomáši. Já vnímám co se děje, i když
ti přijdu jako natvrdlá a poťouchlá matka. Znám tě!" nemluvilo se jí lehce. Už několik měsíců si představovala, jak mu to řekne. Jak se jej bude snažit podpořit a říct, že je stále tím jejím chlapečkem.
,, Mami?" vypravil ze sebe. V jeho očích se blýskly slzy strachu a údivu zároveň.
,, Jsi můj syn, Tome. Narodil ses jako můj syn a taky s tím jednou umřeš. Zůstaneš jím, ať se děje co se děje. "
,, Jak?" zeptal se, když si utíral slzy.
,, Bylo to jediné možné vysvětlení tvého chování. Pak jsem o tom chvíli mluvila s Richardem a ten mi to jenom potvrdil, " vysvětlovala svůj detektivní um.
Tomáš si při zmínce o Richardovi vzpomněl na přívětivého podivína z máminého dětství, ze kterého se stal uznávaný psycholog.
,, A táta?" zeptal se po chvíli opatrně.
,, Neví nic, " vzdychla Nela nad manželovou ignorací.
,, Dobře. Mělo by to tak zůstanu, dokud se nerozhodnu mu to sám říct, ano?" požádal zvednouc se ze židle. Chtěl být na chvíli sám. Dát naplno průchod svým emocím.
,, Mami, " otočil se ještě ve dveřích: ,, děkuji. "
A ta další část je taky jak tak koukám fájn..No doufám,že to sem doházím ještě než pojedu do Práglu..:-)
Taky doufám...:)
OdpovědětVymazat