Teď když napíšu fakta,tak mě někdo možná bude chtít praštit.Ale co už,já se tak rozhodla a prostě je to tak..Následky každého činu jsou obsaženy v činu samém a já své zásady odmítám měnit.
Před dávnem jsem hovořila o povídce,kterou jsem napsala do soutěže.Hříčkou osudu má povídka nevyhovuje daným pravidlům.A než abych si sedla a přepracovala tak,aby vyhovovala,vykašlala jsem se na to.Svou práci,na kterou jsem hrdá, měnit nebudu. Raději oželím účast v soutěži..Možná je v tom notná dávka lenosti,každopádně je to tak. Nechci měnit ani čárku,ztratila by význam a byla jiná.Hlavně v současné době už je stejně pozdě...
Aspoň se mi uvolnily ruce a já vám ji zde mohu po částech vkládat.Skutečně ji nemíním zveřejnit celou naráz,má 10 stránek A4 a to je poněkud dost...:)
Co tak ještě říci? O posledním březnovém víkendu se odehrála osmifinálová skupina B,kterou jsme vyhráli a jedem do Prahy na čtvrfinále...Docela dost by mě mrzelo,kdybychom letos nezískali placku.Já po ní teda neskutečně toužím aaa tak celkově si myslím,že na ní máme.Teď už to bude hodně o bojovnosti..Ještě k tomu dodám,že jsem SKUTEČNĚ vděčná,že se to bude hrát v Praze. Aspoň tak opravdu stihnu všechny zápasy včetně případného finále. A proč? Na 13.4 je plánován odjezd do Amsterdamu.Kdo čtete můj blog pravidelně,víte, že zhruba na začátku října u mě byla holandská studenka.A teď mám jet já do Holandska.Na celý týden...Zase si budu cestovat:-) Každopádně s tím asi před týdnem vyvstaly neskutečné problémy,protože holandská strana...No radši to nebudu rozebírat,stálo by mě to zbytečné nervy.A já mám teď sakra dobrou náladu..Takovou jsem neměla hoooodně dlouhou dobu..:)
Tedy,díky za ní...
A jak to po sobě tak čtu,tak je tenhle článěk dost nemastný,neslaný...Já to teda trošku okořením onou povídkou..
Takže,hezké čtení!
Sousedka
,, Zase se na mě tak divně koukala!" řekla Petra když vstoupila do obývacího pokoje.
Žena sedící za stolem vzhlédla. Oči jí sklouzly na Petřiny boty a potom káravým tónem odpověděla:
,, Tak zaprvé máš na sobě stále boty. A co ti to vlastně říkám, tento týden uklízíš ty, takže si to po sobě určitě vysaješ. A nedívá se na tebe nějak divně. "
Petra se zastavila v půlce obýváku a koukla si na boty. Vážně si je zapomněla sundat. Byla tak rozrušená z toho pohledu, že si je zapomněla vyzout. Vrátila se do předsíně.
Veronika, žena sedící si za stolem předpokládala, že tím jejich rozhovor skončil a pustila se znovu do práce. Čekala jí ještě hromada neopravených slohovek jejích studentů. Zahleděla se mezi řádky.
,, Myslím, že dívá, " zašeptala Petra, která se nepozorovaně dostala až k ní. Políbila jí do vlasů, odložila si tašku a odešla do kuchyně.
,, Jsi paranoidní. V tomhle monstrózním baráku jsme všem jedno!"zavolala za ní : ,, dones mi prosím vodu, když už jsi tam. A mrkni se, co vyvádí Robin. Je nějak podezřele ticho. "
Petra se vzápětí vrátila se sklenicí vody ukusujíc zelené jablko.
,, To víš, že jsem. Ale ten její pohled je... takový zvláštní. "
,, Když si naposledy mluvila o zvláštním pohledu, tak jsi mě zvala na drink. Chceš říct, že jí teď někam pozveš?" odpověděla pobaveně Veronika.
,, Vůbec mě nebereš vážně. Je jí kolem 70, víš co takové babky říkají na lidi, jako jsme my, " zastěžovala si Petra.
,, Ale beru tě vážně. Cokoli řekneš. Akorát nás ještě nikdy neviděla společně vyjma stěhování sem. A z toho že má usoudit, že spolu žijeme? A i kdyby měla takové detektivní očko a funkční gayradar, tak co s tím? Přestěhujeme se kvůli tomu, že naše stará sousedka ví, že jsme lesby?"
,, Asi máš pravdu. "
,, Jako vždycky štěňátko, jako vždycky, " pousmála se Veronika a pustila se do opravování.
,, Lety ještě ťapky a pak to začne!" povídala Jarmila ke své fence. V ruce držela houbu a přes velké brýle házela na psíka prosebné pohledy.
,, No tak, Letynko! Pojď za paničkou, dostaneš dobrůtku!" prosila malého pejska, který pobíhal kolem dokola. Jenže Jarmila měla s její nechutí k mokré houbě své zkušenosti. Už jí nepustila z vodítka, dokud psí tlapky nebyly čisté. Jejich boj vzápětí skončil, malá fenka jorkšíra s honosným jménem Leticie la Grappé se poddala stařeně a její puntičkářské nenávisti k veškerým nečistotám na podlaze.
,, Tady máš, " hodila jí polovinu piškotu a těžce se zvedla z podlahy. Chytla se dveří, protože se jí zatočila hlava z náhlého pohybu. Nebyla už nejmladší. Žena něco přes sedmdesát, porodila svého jediného syna ve třiceti. Toho muže, jenž jí před půl rokem přestěhoval do svého bytu. Měl pravdu, domek už sama nezvládala, a jeho čtyřčlenná rodina se v tomhle bytečku tísnila. A na ní a jejího psíka bohatě stačil.
Chvíli stála opřená rukou o dveře a zhluboka se nadechovala. Když měla pocit, že jí nezastihnou mžitky před očima, zašmátrala instinktivně po své holi, aby se vydala k televizi.
Cestou si potichu mumlala: ,, Nevypadá jako sestra té, co bydlí vedle. . No co, tak jsou to dobré kamarádky, "uzavřela svůj monolog sednouc si do křesla. Opačným koncem své francouzské hole si přitáhla podnožku. Jen si co na ní položila pravou nohu, Leticie la Grappé seskočila ze sedačky a přiblížila se ke své paničce.
,, Pojď Lety, už to bude!" zašveholila natěšeně Jarmila a zapnula televizi. Uvelebila se v křesle se svým jorkšírem v klíně. Při úvodní znělce její oblíbené telenovely se pejsek zahleděl na svou paničku. Vypadala spokojeně, nic jí nechybělo. Najednou tma. Malou hlavičku na zlomek chvíle přikryla Jarmilina ruka. Začal program a s ním i její návyk neklidně hladit psa. V té chvíli zapomněla na svou sousedku i její podivnou mladou návštěvnici.
,, Tak už to mám, " oddychla si Veronika. Petra ležela na sedačce a zběsile klapala do svého notebooku. Zareagovala, až když to její přítelkyně hlasitě zopakovala.
,, Mě ještě chybí jedna stránka. "
,, Pořád ta samá seminárka?"
,, Ne, tohle je další. Za chvíli mě z toho klepne. Zajdeš s Robinem?"
,, Jo, potřebuji se projít. Vysoká je náročná. "
,, Promluvila vystudovaná pedagožka, " špitla posměšně Petra.
,, To mě omluvte, slečno novinářko. Nevím, koho vylily z Brna a musely jsme se stěhovat sem. "
,, Něco se ti nelíbí na Zlíně?" vyzvídala Petra.
,, Je to krásné město, s tebou bych žila kdekoli a ty to víš. Akorát bys měla přestat řešit, jak se kdo na nás dívá. Já vím, že v Brně to bylo snazší. Ale i tady se lehce ztratíme, uvidíš. "
,, Zlín je malé město plné důchodců!"
,, Rasistko!" smála se Veronika.
,, Jakápak rasistko! Oni nejsou tolerantní. "
,, To nemůžeš vědět. "
,, Ale mám takové neblahé tušení. "
,, Na které já s tvým dovolením nedám, " opáčila Veronika a odešla do předsíně. Bytem se rozlehlo hlasité zavolání.
Ozval se zvuk dopadajících tlapek a Petřino tiché zaklení.
,, Nevíš kde je ten pes?" nakoukla Veronika do obýváku.
,, Podle všeho je v ložnici, "vzdychla její přítelkyně.
,, Do háje, " řekla Veronika a vydala se přes obývák otevřít dveře do ložnice, za kterými se provinile krčil Robin.
,, Boty, Veny!" zvolala pobaveně Petra.
,, Stejně máš službu ty, " opáčila pohotově Veronika.
Špičkovaly se, hrály si. Pro třetí osobu to mohlo vypadat, že je jejich rozchod na spadnutí. Ale jejich blízcí přátelé moc dobře věděli, že teprve až bez vzájemného škádlení by mezi nimi nastal problém.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI( šmankote,to zní tak dramaticky!!
)
To be continued...
Žádné komentáře:
Okomentovat