I'm not dead..I'm not without hope

Tak...a kdo nečetl včerejší příspěvek,ať se tohle nepokouší ani otevírat.Najděte si 4 minuty a poleťte ten včerejšek! Ať vám to dává smysl...!

Příjemnou četbu

,, Pojď ty zrůdo chlupatá, " popoháněla Veronika psa. Nečekala, s jakou rychlostí se Robin vrhne dlouhou chodbou k výtahům. Být o pár kilo těžší, jistě by jí povalil na zem. Jeho rychlá reakce však nebyla na slova jeho paničky. Všiml si, že ze sousedních dveří vycupital malý pejsek. Robin, společenský pes, vystartoval poznat svého kolegu na patře. Vlastně kolegyni.
,, Robine, nesmíš!" pokárala Veronika svého psa ve chvíli, kdy jeho hlava dočista zakryla cizí psí tělíčko.
,, Dobrý den, paní Klecká!" ozval se nejistý Jarmilin hlas,, , myslíte, že byste mohla vzít. . . toho psa od Letynky dál? Víte, je to fenka!"
,, Dobrý den, paní. . . " Veronika se zahleděla na cedulku za hlavou staré ženy , ,, Holá. Nebojte se, on jí Robin nic neudělá. Je to takové tele, co by kuřeti neublížilo. "
,, Jen aby!" odpověděla Jarmila nedůvěřivě zatímco Veronika odtáhla Robina do bezpečné vzdálenosti.
,, Mimochodem, jsem stále slečna!" zašeptala, když stará žena odcházela se svým psíkem k výtahům. Ona s Robinem zůstala stát na temné chodbě dokud neslyšela, že se dveře výtahu za paní Holou zavřely.
,, Tys tomu dal, to ti teda povím, " pohlédla na svého psa, když i oni došli k výtahům. Zmáčkla tlačítko přivolat u většího výtahu.

Morysův dům postavili v době největšího rozmachu obuvnické firmy Baťa. Tehdy se do něj nastěhovali dělníci pracující v továrně, ale i vysoce postavení úředníci. Byl to velký cihlový věžák a aby zvládl pojmout tolik prací zmožených lidí, byly do něj namontovány dva výtahy.

Těžké hnědé dveře se otevřely. A za nimi stála paní Holá, opřená o svou francouzskou hůl. Pod nohami jí nervózně přešlapovala Lety.
,, Zmetci jedni! Kolikrát mám psát domovníkovi, aby nechal ty přední dveře zamykat! Takhle tu pořád běhají ti fakani od naproti a dělají binec!" rozčilovala se, když spatřila Veroniku vstupující do výtahu.
,, Vyvezlo vás to až nahoru, viďte?" zeptala se se zastíraným pobavením v hlase Veronika.
,, Co kdyby mě chytla mrtvice a zůstala bych stát nahoře?!" rozčilovala se stará paní.
Na to už Veronika nereagovala a kousala se do jazyka. Tohle až poví Petře, umře smíchy. Říkala si, když vystupovala z výtahu.
,, Co to máte vůbec za psa?" zeptala se Jarmila, jakoby předtím neřekla větu s očekávanou lítostivou reakcí, které se jí však nedostalo.
,, Staffordský bulteriér, " odpověděla hrdě Veronika. Robin byl dárek od Petry k 26 narozeninám. Nečekala, že po tříměsíční známosti dostane živý dárek. Očekávala kytku, společnou noc. Ale ne vysněného psíka. Tehdy jí Petra utvrdila, že jejich vztah myslí vážně.
,, To je jeden z těch bojových psů, že?" řekla Jarmila, když vyšly z domu. Bylo na ní vidět, že intenzivně vzpomínala a přemýšlela. Nechtěla svou sousedku urazit, po dlouhé době mluvila s dospělým člověkem.
,, Odpusťte, ale nemám ráda dogmata. Nikdo nikdy nenapsal, co ti nebozí psi měli za páníčky. Podívejte se na Robina, vypadá na to, že by chtěl někoho na každém rohu zakousnout?" položila řečnickou otázku Veronika a ukázala na psa, který se teď spokojeně válel v čerstvě napadaném sněhu.
,, To budete mít doma pěkný svinčík!" řekla Jarmila, když přes své velké brýle zkontrolovala válejícího se psa. Zachvěla se, když si představila ty mokré psí tlapky na koberci.
,, Ona to Petra s radostí uklidí!" zasmála se své fantazii Veronika.
Na Jarmilině tváři se objevil nechápavý škleb. Naštěstí jej v té tmě Veronika neviděla. Stará paní se ještě chtěla své sousedky zeptat, kdo že ta Petra je, ale pod nohami se jí zatřepala Leticie a dala tak jasně najevo, že je nejvyšší čas jít domů do tepla.
,, Promiňte, ale je čas jít. Letynce už je zima!" řekla stařena a vydala se zpátky k domu. Veronika se podívala na skotačícího Robina. Nebylo jí sice nejtepleji, ale pohled na jejího miláčka jí hřál u srdce. Rozloučila se se sousedkou a popošla blíž k Robinovi. Lehce na něj hvízdla, aby věděl, že je stále v jeho blízkosti. Láskyplně jej pozorovala a říkala si, že větší telátko z něj vychovat nemohly. Bylo nepředstavitelné, že by tenhle pes měl někdy někomu ublížit.

,, Ahoj mami, děje se něco?"
,, Ondrášku ahoj! Jak se máš, co dělají děti?"
,, Mami, víš kolik je hodin?"
,, Osm hodin ráno! Já už jsem vyvenčila Letynku, vyluštila sudoku a chystám se na křížovky. Mezitím jsem si řekla, že zavolám co děláte a tak. Už jste tu dlouho nebyli a ty ani nezavoláš. "
,, Mami, je sobota ráno. Jsem po týdnu strašně unavený a spím. Děti jsou u Neliných rodičů. "
,, Aha a nechcete přijet vy dva na oběd? Dneska budou řízky!"
,, Mám firemní oběd. Promiň, " vymlouval se Ondřej při vzpomínce v jaké vrstvě tuku jeho matka smaží řízky.
,, Aha. No to nevadí, tak příště!"
,, Jo, příště. Ještě něco, mami?"
,, Víš jak se vedle nastěhovala ta paní. "
,, Ne, nevím. Za nás tam bydleli akorát Rouškovi. Pak dostali pokoje v domově důchodců. "
,, Teď tam bydlí nějaká Klecká a. . . "
,, Mami promiň, víš co. . Nela ti zítra zavolá" řekla a podíval se na svou ženu, která na něj cosi zuřivě gestikulovala ,, a domluvíte se na obědě. Já jsem vážně utahaný. "