Osude,jak jsem ti dnes...

Co jsem poslouchala celou cestu z Prahy??

Vždycky si najdu písničku,která textem přesně pasuje do mého citového rozpoložení.A ta zpověď,to je asi jedna z těch nejtrefnějších...Ten text,to je něco,co na mě hluboce působí a co mě posouvá dál k rozhodnutí,kterým směrem se teď vydat... Ano,vrátkím se zpátky do ulity.Nezatvrdím se,jen se vrátím ke kořenům a začnu od znova..kurec,ten text je psaný kvůli mě,určitě!

Vím, proč jsem poslední noc nemohl spát,
přece není tu nic, čeho měl bych se bát,
jdu zas krysy, jak obvykle, na smrt hnát.
Co je to za mrak, co se mi do mysly vkrad,
vím co je umírat.
Znám všechnu bolest tady toho světa.
Mně neublíží nenávist, už vůbec ne zlá věta.
Když cit se zvolna probouzí, to s Krysařem je veta.
Musím odejít, hned jak dozní píseň staletá.
Radší ať pojdu, ať smrt mě skolí,
láska nepatří do srdce krysaře.
Co po mně chceš, Osude! Vždyť to bolí.
Proč podíval jsem se dnes týhle ženě do tváře!
Na obzoru vidím matně.
Rudou skvrnu, je jako krev,
k tomu slyším, a to je špatně,
lidí řev.
Jak voda dav se valí,
teď už jej nezastaví nejpevnejší val.
Ta síla trhá skály, a Bůh se na to ani radši nedíval.
Vidím, jak domy hoří,
jak někdo bez důvodu krev tu prolévá,
jak hodnoty se boří,
z tý hrůzny představy mne horko polévá.
Musím zůstat tím, kým jsem byl,
jako prázdnej pokoj v opuštěným domě.
Díky za to, že jsem pochopil,
že láska není pro mě.
Osude, jak jsem ti teď za výstrahu vděčný,
ještě dneska tohle místo opustím.
Pro tenhle kraj jsem velmi nebezpečný.
Díky za to, že to vím.