Ohnout kotník a sešlápnout tak plyn.
Ohnout zápěstí a slyšet, jak stroj pod vámi poslušně zabručí.
Neomrzí mě strkat si sluchátka do uší, hezky pod helmu.
Neomrzí mě otáčet volume v každém autě naplno.
Neomrzí mě brázdit ulicemi, jen tak jezdit. Bezcílně, prostě proto, že můžu. Neomrzí mě to, uklidňuje mě to a mám z toho radost. Hádám, že to není nic neobvyklého. Ale život přece nemusí být jen vystupování z řady, o neobvyklých věcech, že?
Ať chceme nebo ne, všechno obyčejné a to, co známe, nám dodává zvláštní pocit jistoty a klidu. Kontroly.
Dokážeme ale opravdu všechno dokonale kontrolovat?
Včera v noci jsem do zatáčky na dálnici vjížděla poněkud rychleji. Najednou jsem cítila, že přestávám mít kontrolu nad vozem. Hlavou mi proběhly v mžiku dvě myšlenky.
"Přece nerozsekám bavoráka!"
"Pičo, vole, fyzika v praxi. Michalíková se tetelí blahem."
V životě jsou věci, které vás zkrátka neomrzí. Neomrzí vás sešlápnout plyn. Ačkoli pak třeba ztratíte kontrolu nad tím, co si myslíte, že vás nemůže ohrozit.
Opak je pravdou. Nejvíc vás ohrozí vaše jistoty. Protože do nich vkládáte důvěru a myslíte si, že je na to spolehnutí. Někdy ale sešlápnete plyn až příliš. A teprve pak uvidíte, jak něco obyčejného, důvěrně známého, dokáže kontrolouposedlého člověka vyvést z míry.
Žádné komentáře:
Okomentovat