Zkraje se musím k něčemu přiznat. Často si nasazuji ve společnosti a na sociálních sítích masku, kterou lze pracovně nazvat "Všechno znám, všude jsem byla a mám vždycky pravdu".
Je to maska, i když si tedy vnitřně myslím, že toho vím dost, ačkoliv jsem někde ještě nebyla ani jednou. A mýlím se. Jen ne tak často, aby to stálo za řeč.
Pravda je, že v poslední době, když nemyslím na to, jak nestíhám bakalářskou práci (myšlenky na to, jak slevit ze svých představ, jak by měla vypadat, tak, aby vypadala alespoň obhajitelně), tak myslím na jinou věc. Proč jsem si vybrala jako druhý obor a předmět mého zájmu genderová studia.
Dnešní doba není jednoduchá. Před sto lety bylo jednodušší pozorumět světu okolo sebe, protože svět byl jednodušší. Ochuzen o tolik informací i možností. A to z něj činilo jednodušší záležitost. Zejména, pokud jste jej chtěli pochopit.
Musím říct, že dnešní svět a vlastně společnost, nechápu. Cítím se na jednu stranu nesmírně ztracena v tom všem. A proto si často nasazuji onu masku, abych nebyla jen dalším bloudícím uzlíčkem nervů.
Bezděčně, podvědomě, jsem před lety došla k tomu, že se nebudu pokoušet pochopit svět a společnost, ale že chci v prvé řadě pochopit sebe, abych se mohla do společnosti zařadit a fungovat v ní. Rozhodla jsem se, že chci vědět o všem něco a že o tom chci umět říct světu, předat jim to, co zjistím. A abych něco takového svedla, poznám sama sebe. A protože jsem tvor společenský, místo medicíny jsem si vybrala sociální vědy, přesněji genderová studia.
Nemyslím si, že jsem feministka. Jsem člověk, jsem žena. A to s sebou přináší určitá specifika. Jsem ještě mnoho dalšího, ale v prvé řadě, jsem člověk. Za tři roky na genderu jsem pochopila velké množství věcí, které mi do té doby nedávaly smysl. Do jisté míry jsem porozuměla sama sobě a snad se mi i podařilo zařadit.
Nejdůležitějším východiskem je zjištění, že každý jsme nějaký. Můžeme mít stejnou orientaci, stejné zvyky, můžeme věřit v podobné věci. Můžeme mít společného spoustu věcí. Ale ani jedna z nich výlučně neznamená, že MUSÍME někoho respektovat, tolerovat, důvěřovat mu, podporovat ho, ztotožňovat se s ním. To záleží na vás, na tom jednom samotném, jak se rozhodne.
Něco je nám vštípeno, nějak jsme socializování a něco se od nás očekává. Ale když si dovolíme ten luxus a poznáme sami sebe, umožní nám to i poznat, kým skutečně chceme být a kam se chceme v životě posunout.
Žádné komentáře:
Okomentovat