Studuji sociologický obor - genderová studia. Ano, chytněte se za nos a z plna hrdla křičte - FEMINISTKAAA! Klidně, prosím. Dělejte jak chcete. Je to váš postoj, vaše absolutní ignorace získání nového pohledu na společnost a vazby v ní utvářené.
A jak tak studuji ten sociologický obor, musím mít základ sociologie. Zcela pitomě jsem ten základ nebyla schopná v prvním semestru legitimně potvrdit, tak si to pro velký úspěch opakuji o rok později. A zjišťuji, že má loňská nepřipravenost na zkoušku plynula z nepozornosti. Při učení na zkoušku (která mě čeká za 14 hodin a 28 minut) jsem narazila na následující "zaujalo":
"Niklas Luhmann pojímal hledám sebeidentity z hlediska naší stravující potřeby lásky - potřeby milovat a být milován. Jde nám o potvrzení našeho obrazu sebe sama. Takové potvrzení nacházíme v partnerově ochotě vážně a s porozuměním naslouchat, když mluvíme o sobě. Je to vlastně paradoxní. Na jedné straně toužíme, aby naše osobnost byla jedinečným celkem, ne pouhou sbírkou rolí. Na druhé straně víme, že nic neexistuje jenom proto, že si to představujeme. Čím více tedy mají lidé pocit, že se jim daří rozvíjet skutečně jedinečné já, tím více potřebují sociální potvrzení svých prožitků." (Baumann, May 2010)
Co si z toho beru? Že láska je prostě jenom...no radši se vrátím k učení.
Určitě je to zajímavé, ale nějak se mi nechce nad tím příliš přemýšlet... :D (přečetla jsem včera moc populárně naučných článků z oboru psychologie)
OdpovědětVymazatMoudré...velmi...
OdpovědětVymazat