Jsem hrdou majitelkou iPodu. Už mám třetí. A není zbytí, v tomhle ohledu budu navždy zarytý jablkář, ačkoli se dnes najde dozajista lepší, výkonnější a jinak vymakanější přehrávač. Zkrátka v tomhle budu a jsem konzerva. Když má člověk iPod, je tak nějak - stylovější. Na styl příliš nedám, i když teda v poslední době se snažím dbát na tyhle věcí víc, než kdy dřív (vliv většího města, co si budem povídat)....
A teď, všem pravidlům a krásné známce z praktického kurzu psané žurnalistiky, hodlám pokračovat v perexu. Nelekejte se, Bertolt Brecht by předchozí větu nazval zcizovacím efektem.
Jsem tedy věrný jablkář. Je to pět let, co jsem pod stromečkem našla svého prvního iPoda. A tehdy jsem byla nucena pořídit si iTunes, abych do své nové celoživotní lásky vložila hudbu. První týdny jsem iTunes bojovala. Dneska, po pěti letech, bych jiný přehrávač na hudbu v noťasu jednoduše nepoužila.
Mám neskutečnou vášeň pro vyrobu různých playlistů. Momentálně jich mám 32. Každý je tak nějak k jiné příležitosti. Tři mám vyloženě jako usínací. Jmenují se "Večer" a ty dva bych shrnula jako "Hurvajzovi". Ten první v sobě obsahuje Enyu a podobné, a druhý respektive třetí, překvapivě, epizody Hurvínka. Usínala jsem s ním jako dítě a usínám s ním občas i teď. Věřte mi, neznám lepší pocit než když se s malým bráškou dělím o sluchátka, posloucháme Hurvínka a usínáme. Usínáme stejně. Záškub a je to. "Dobré ráno, Prokiško, jak ses vyspal?" -"Jak to skončiloooo?" -"Nevím, broučku, já usla." -"Já taky, to je škoda! Tak až za (ukáže na prstech počet nevím čeho) půjdeme spát, tak si to zase pustíme, že jo?"
Můj první iPod měl 2GB a já si říkala, kolik je to prostoru. Druhý 4GB a už jsem s tím trošku bojovala. Dneska mám 8GB a složitě vymýšlím, kterou hudbu vyřadím a nenahraju, protože se mi tam zkrátka nevejde. A ano, přemýšlím, že si pořídím další iPod. Nicméně na pořadu dne, na seznamu co chci a nebo potřebuju, je ještě pořád dost nízko.
Začala jsem psát tenhle příspěvěk, protože díky seznamům narážím na různou hudbu. Dá se říct, že i na různá období mého života. Nebo dne. Je nesmírně zajímavé otevřít seznam hudby, o kterém už z názvu víte, že jste jí poslouchali před týdnem, během deprese, před rokem...
Tak třeba, až zase budu mít večer brouzdání po netu, poslouchání hudby a tajných návratů do své minulosti, kterou si neodpářu, seznam "Psaní" mi bude připomínat, že jsem poslouchala následující při psaní své první "erotické" povídky a taky mi bude připomínat fakt, že jsem byla poražena. Sem tam není na škodu si trošku proplesknout ego. Ono to potřebuje.
Příští příspěvek v téhle rubrice bude tak trošku navazovat a to tak, že některé písničky vás prostě přenesou zpátky k něčemu, někomu. Ať chcete, nebo ne. Vaše vzpomínka je nenávrátně spojená s oblíbenou/neoblíbenou písní...O tom ale příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat