You know what you are.You are...

Sakra,nemluvte mi o štěstí!

V pátek pololetní prázdniny a já je strávila s bolehlavem(v poslední době mě nějak neopouští) ,a světe div se, horečkou.Ano,správně.Chřipka!

K tomu,aby u mě vypukla jí ponouklo čtvrteční téměř hodinové čekání na vlak v Ostravě-Kunčicích.Měla jsem po trenale.Mimochodem,bylo nás tam 11..A bylo to perfektní,fakt si nemůžu stěžovat,přestože mi tam chyběly známé tváře co běhaly někde v Liberci na turnaji repre juniorek,přesto prostě byla sranda.Trenal byl super,pohodka.No,ale tak to je proste jeden květ v trní.

V pátek jsem tedy dělala všechno možné..především psala povídku do soutěže.A jsem na to NESKUTEČNĚ hrdá.Myslím,že zatím je opravdu hodně dobrá.Asi to nejlepší,co dokáže má bolestí ztrápená hlava vymyslet na téma ,,Sousedi".  Přestože bych se vážně chtěla moc pochlubit, z důvodu přísných pravidel soutěže tomu tak nemohu učinit.Takže smolík pacholík.Vyhlášení je někdy v květnu,do té doby tedy spoléhejte na to,když řeknu že se mi to líbí..:)

Sobota,to je teda krize největší.Z postele jsem se vykopala až o půl jedné.Prostě jsem se potila pod dvěma peřinami,v mikině a ponožkách se žabičkama,které jsem na sobě v posteli neměla od listopadu.Takže prostě krize největšího kalibru.Hlavně nechápu,proč lidi žerou Ibuprofen,mě po něm bylo strašně.Dala jsem si paralen a hned mi bylo fajn,že sem mohla i slézt do obýváku a něco sníst,dřív než pojdu hlady nebo se předávkuju práškama.

Tohle všechno jsem musela dělat proto,že v neděli mě čekaly dva zápasy. A protože já tvrdím,že už jsem do školy šla s větší horečkou než je 38,2°C,že jsem si musela nechat bouchat klíny do hlavy od fyzikářky s mnohem větším bolehlavem,tak nějaké dva zápasy prostě zmáknu..Jednak by to bylo nefér vůči týmu,už tak nás mělo jet pomalu pět a půl.On totiž nějaký neskonalý INTELIGENT naplánoval repre akci JUNIOREK na datum LIGY JUNIOREK.Neptám se,neřvu.Sprostých slov na adresu jednoho pána už jsem řekla tolik,že...i ten vrtulník už by na něj mohl spadnout..

 V sobotu večer jsem odjela s předstihem do Havířova za kamarádkou.Už jen kvůli tomu,že jsem jí slíbila večeři.Takže jsem do své šíleně velké tašky ještě přibalila cibuli,koření a česnek:) A musím říct,že teda už jsem uvařila i lepší jídlo:( Ale tak dalo se to jíst,i když..No prostě mohlo to být lepší..

Koukaly jsme se na film a kecaly asi do 4 do rána.Já samozřejmě pod práškama,jinak bych nebyla schopna zvednout ani ukazováček a vypnout televizi.

V neděli zápasy.Jasně že bez Paralenu bych do brány nevlezla.Teda nula proti Havru,to mě vááážně těšilo.Žádný kiks,žádná blbost a prostě jako nula proti Havru.No prostě nádhera,pár dobrých zákroků...:)

Nicméně druhý zápas..Boha mého!

Pod práškama a hned v prvních minutách jsem ležela na zemi s hlavou v rukou. Takzvané ,,de žaví"! Prostě slečna to do mě naprala a vzhledem k hybnosti HMOTNÉHO(pěkně těžkého) BODU  jsem dostala další ránu do hlavy. Tak sem prostě zůstala ležet,přerušili kůli mě hru.Sem si sundala helmu a první co sem řekla spoluhráčkám bylo : ,,Kurva,to už je tenhle týden podruhý!" No kdybych v tu chvíli věděla jak bude vypadat zbytek zápasu,tak si tu cufru poupravím...

Ani ne za pět minut jsem na zemi ležela podruhý,tentokrát jsem už pěkně nasraně zařvala na holku,co mě totálně zalehla: ,, Do háje přestaňte se po mě válet!" a zuřivě jí odhodila stranou. Za mnou hlas rozhodčí : ,,golmanka klídek,jo?!" mimochodem,rozhodčí moje bývalá spoluhráčka z předchozího klubu:D

A ve druhé třetině to taková chodící opuchlá ropucha,se kterou jsme si vážně nesedly už od pohledu,vyvinula svou nejvyšší možnou rychlost ( ve které by jí předhonil i jednonohý a slepý),podlouzly jí nožky a rup už byla na mě.To už jsem fakt nedala,nasraná,bo sem dostala takový gól(radši neříkám nic,v dané chvíli prostě sedl,nemohla jsem ho jakkoli vyrazit,i když šel po zemi.Někdo do toho holt umí plácnou,když mám váhu na noze,kterou bych měla vyrážet a ono to prostě nejde...to se pak golman může pos*at a hlavně vypadá jak idiot).Jen co na mě dolehla celou svou sloní váhou,zařvala jsem (a když zařvu já,tak to jde opravdu slyšet) ,,Do prdele už s stím,vypadám snad jako podlaha?!" podotýkám,že mám celou černou výzbroj a podlaha na Slavii je světle modrá...

vyhrály jsme 5:1,ale já měla dojem,že hraju rugby s boxem a dřevorubeckou soutěží zároveň.Takový zápas a ještě ty pipiny protihráčky..Boha!!!!

Proti těm už nikdy,to je na moje nervy a bolehlav moc!

 

Co ještě říct??? Raději nic,já se k určitým věcem teď asi přestanu vyjadřovat do éteru...až se uklidním,přestanu stresovat,přestanu MYSLET,VZPOMÍNAT a připadat si jako kus hadru..Nebo jako podlaha