Neumím to vysvětlit jinak,než nadpisem.Náhled do mé duše,možná ještě.Ale to fakt ne,protože celý tento blog je kus mě černé na bílém.Moje duševní nahota..
Rozhodla jsem se,že vám přiblížím i jak to vypadá v mé hlavě,když mi někdo nasadí brouka a já zrovna spěchám,přesunuji se z jednoho místa na druhý.
Jak vypadají mé alternativní reality a vnitřní svět...
Nejprve ale vysvětlím v jaké situaci jsem se nacházela.
Takže dnes je středa 13.2.2008 a na GPB (gympl kam chodím) se odehrála školní akademie. A abych dokreslila atmosféru,včera večer jsem konečně dopsala povídku,kterou mám do soutěže.Mám z toho obrovskou radost,doslova září ze mě dobrá nálada,spokojenost s vykonanou prací. Nepotřebuji mít jedničky z písemek,protože z toho nikdy nebudu mít tak skvělý pocit zadostiučinění a naplnění,jako když něco napíšu a je to dobrá práce.
Nicméně jsem onu práci poslala dvěma lidem,kteří si čtou vše co napíšu a strkám takzvaně do šuplíčku. Takže,zaprvé se povídka ocitla na emailu mé třídní profesorky ( olomoucké vynechají VEŠKERÉ poznámky k této zmínce,přejděte to!-pozn.aut. ) a Patty,která skutečně čte do důsledku-Kdejaký blábol,který splodím.Za což jí patří velký dík,protože ona je můj katalyzátor,motivátor a taky člověk,kterého mám chuť občas uškrtit,ale k tomu se dostanu později.
Už včera večer mi Patka psala,že by mohlo mimo soutěž vzniknout pokračování.Já to demetovala,přece nebudu psát pokračování povídky? Přece se zase nemohu na několik měsíců úplně odtrhnout od reality a mít neustále tužku a papír u sebe.Jako období out of space jsem měla dost intenzivní,psala sem furt.Na každém rohu,stačilo si myslím!
Nicméně,ve chvíli,kdy mi nezávisle na Patty to samé druhý den zopakovala i třídní,která to na mě volala přes celé schodiště,já stála téměř o patro níž než ona(komické,všichni se zastavili a čuměli,proč po sobě hulákáme po zvonění.Podotýkám,že se zastavovali vesměs profesoři mířící do vyučovací hodiny). Nasadily mi tím obě brouka do hlavy a já začala přemýšlet,že by to vlastně ani tak nebylo od věci.Téma je to dobré,postavy se mohou dále vyvíjet a skutečně by bylo asi zajímavé přečíst si jak to všechno dopadne,přestože to vlastně už takový mini konec má.Ale je to konec jedné situace,ti lidé mohou žít další život,pokud jim ho dám.Pokud v sobě naleznu znovu tolik odvahy,času a ještě něco,co sem nepatří psát.
Celou matematiku jsem strávila přemítáním,co by šlo napsat.Jak by se to mohlo dál rozvíjet.Pořád ale někde vzadu v hlavě byl hlásek,který říkal- NEBLBNI! Zase?! Uvědom si,o co zase příjdeš.... Zdá se,že mám vůli.Pokud jde o psaní,neznám bratra.Ne,prostě ne..Psaní je moje vše,můj život.Kdo to ještě nepochopil,musel by si přečíst nedodělanou knížku.Je v ní opravdu neskutečný kus mě.Nejsou to jen hodiny práce,ale především všechno to šlo na úkor všedního života...Když se opravdu ponořím do psaní,dovedu psát dlouhé hodiny bez přestání,vnímám jen kupící se nádobí vedle mne a denní dobu.Pak už vlastně ani neumývám hrníčky,mám jeden ve kterém střídám čaj a kávu,záleží na tom zda je noc či den. A to všechno,protože mě pohltí úplně jiný svět. Cizí a přece můj.Já ho tvořím,přirazuji lidem jací bodou.Jsou to moje figurky,mé děti. Jsou dospělí,chovájí se tak.Ale mé děti,můj život...Ale znovu se úplně odtrhnu od přátel..Skoro všichni to chápu,ale vážně není zábavné koukat na mě,jak se někde nudím a nebo dělám že vnímám,přitom čumím jak chleba z tašky( muhehe,inzíku) a duchem jsem někde jinde.Zase bych o tohle všechno přišla,kdybych tu povídku chtěla rozvést.To si přece nikdo nevezme na triko!!!! Víte co to je,zničit,zahodit vnitřní svět? Ovládnou to nutkání ponořit se někam,do nečeho co mohu přímo ovlivňovat,kde...Je to nesmírně těžké,věřte mi.Návrat do všedního bytí bývá bolestivou záležitostí,když zjištujete o co jste přišli a jaká vzdálenost vás najednou dělí od takzvaných přátel..Nevím,jestli to chci znovu podstopit. Je to jako s tím být zamilovaný.Máte růžové brýle a chováte se prostě úplně jinak.Když zamilovanost z jakéhokoli důvodu přejde,zjišťování následků je na příšernou depresi.To co napácháte ve jménu lásky dovedu provést ve chvílích,kdy prostě píšu.taky mám svým způsobem na očích brýle.Nicméně,ten proces návratu do reality mám za poslední půlrok za sebou cca 2x..A byly to slušně bolestivé návraty.A znova???? Nenuťte mě,nenasazujte mi brouka do hlavy!!!
takže,teď se pustím do toho,jak to vypadalo,když jsem ze školy letěla domů převléknout se,zkulturnit se a znovu na podpatích do školy.Podotýkám,že podpatky jsou má noční můra.Společenský oděv je zatrest a tak celkově.Stačí vám,že ve chvíli,kdy se podle mámy konečně vtělím do člověka,tak mě lidé nepoznávají?!
Takže,nakoukněte do mé hlavy,přeskakujících myšlenek:
Z širokých pánských kalhot,sešlapaných tenisek a sportovní mikiny do uzkých černých společenských kalhot,botičkách na podpatku a bílé košile..
Z kohouta na hlavě hezky vlásky na stranu,nasadit brýle a z neustále nasraného pohledu úsměv od ucha k uchu..To je panečku proměna...A tohle přesně nesnáším a musela jsem to stihnout během dvacetiminut.Z transformace z barbara na člověka se stala zběsilá honička s časem.Vzít si na krk řetízek nebo tu šílenou kytku? Vyžehlit košili,smýt z pracek poznámky..panebože to už je tolik?
Pokračovat v tom,jak jede Veronika výtahem nahoru,nebo se posunout. Co by jí Petra řekla? Ptala by se jí? Ležela by zase na gauči a učila se? A co by dělal Robin? Automatický pohyb rukou sem a tam,naše skvělá žehlička rovnající šílenostní záhyby na košili. Do háje,musím si najít někoho,kdo umí žehlit! Proč je brácha zrovna teď na lyžáku?! Si to musím vyžehlit sama,ksakru.Zas budu vypadat jak pomačkaný papír od kabanosu..Žiši..Já prostě neumím žehlit,manuální domácí práce jsou zatrest! Najdu si někoho kdo tohle bude dělat..
Tomáš,Tomáš,Tomáš..Jaký bude dál? Řekne to i Ondřejovi? Jak bude reagovat,rozvede se s Nelou.Ne,tohle je moc dopředu.Nemohu tak přeskočit.
Do prkna,sbalit noťas nebo ne? Mě se nechce tahat celý batoh,musela bych vzít cedla,ty se do tašky i s bednama nevlezou.A přece v kabátu nepotáhnu na zádech batoh.Kašlat,noťas nechám doma.Tak prostě budu hrát se Suzie človeče nezlob se.Zase prohraju,bo zvolím blbou taktiku.Ale co,prohrama se člověk učí..
Do dubové podlahy,je skoro půl,stojím napůl oblečená před zrcadlem a střídavě si kladu na krk řetízek nebo korálky..Kurec palec..Právě se chovám jak typická ženská.A to všude tvrdím,že mám půlku mužského mozku..Kde se protentokrát vytratil?
Vyčistila jsem si boty? Jo! UFFF! Tak....iPod je nabitý? Jo! Slíbila sem Suzie,že udělám něco na svačinu.A nemám čas vytáhnout chleba a namazat ho.No nic,vezmu ty koláče. Sbalila jsem si španělu? JO! Uff..tak dobre,omotám si šálu kolem krku,nasoukám se do kabátu,popadnu černou tašku a hurá na opačnou stranu města. Po schodech lezu jak nemotorný,ožralý hroch.Já podpatky fakt nemusím! Do prkna,nevypla jsem žehličku.Jebat,vypne se za 10 minut sama.Mamííí,díky že kupuješ technické výstřelky co napravují chyby za tvou pitomou dceru..Ale stejně musím zpátky nahoru,nechala jsem si ve své sportovní bundě medvídka. Hmmm..medvídek..sundám ho vůbec někdy? Asi ne..takže nic,zase nahoru.Kurde!
Do háje,už jede bus.No na podpatcích fakt neběžím,vždyť po normálních širokém chodníku lezu jak provazochodech bez tyče snažíc se držet rovnováhu-ruce rozpažené,hlavně teda nespadnout.Muhehe,hlavně teda závodně,jak by řekla Bleška..A vlastně Jelen..A taky teda teď už i Karel...No,takže celé pepíno.No na pepčo odmítám myslet...Veronika,Petra,Tomáš,Ondřej,Jarmila! Mysli,mysli...Jak dál?Skočit na to,až se Jarmila dozví?Neneeee!!! V kolik jede další bus? za pět minut,no dobre.Šestkou tam budu za chvilec,takže nepříjdu pozdě.Kolik je? 14,36.Jede ve 41..tak dobře...
Jarmila..Jarmila..Jarmila..Leticie...Hmmm...co kdyby jí ten pes..Nene! Jinak...
už jede...Jdu dozadu.Bože kluku co na mě tak zíráš,si nikdy neviděl opici převlečenou za člověka nebo co?
Ahoj! hlavně teda pozdravit,no..I když mě nepoznávají..hmm..zas nezvyk...a tak co,žee..s ružovym melírem a ve slušném kabátě a na podpatku.Asi zase vypadám bizardně.Jako obvykleeee...Debile jeden,že ses nechala ukecat..
rozhovor,mám tam moc přímé řeči.Oni pořád jen mluví..Co kdyby přece jen šla na tu scénaristiku,vyšlo by mě to líp.Ve scénářích by mohlo být spousty přímé řeči a nikdo by se nad tím nepozastavoval.Navíc...navíc bych se nemusela zabředávat do složitého popisu děje,stačilo by jen tak lehce naznačit..hmmm...a divák si sám domyslí..to není jak v reportáži,tam prostě musím říct co se stalo.Přinést holé fakta..A nic ze sebe..Patka má zas pravdu,kurde holka..Díky bohu,že já tě poznala..
Ondřej,Nela..Nela...Pražačka v malém městě,její syn Tomáš...Zlín..To město je fakt pěkný...:) Ehm,nic budu vystupovat.Tak jo nooo..spěchej,máš na to dvě minuty,pak jsou tři a ve tři je sraz.. hej,Jarmila..Přemýšlej co s Jarmilou....Ehmmmmmmmm....
Neska je středa? Hmm,neska jela domů.Co dělá,zase žehlí?? No do prdele,tak na tu vůbec nemysli..radši se zamysli nad Jarmilou! A stejně,za chvíli jseš ve škole.Kde mám jít? rovnou nahoru nebo ne? mám jít do šatny? A k čemu? si věci snad hodím do třídy kde budu!
,,Ahoj Honzo! Mám už jít nahoru?!"
Konec mých myšlenek,už jsem vážně pak neměla čas přemýšlet co kdo jak..
A omlouvám se všem,vážně to je náhled do mé hlavy a přeskakujících myšlenek...
Zahajuji bojkot slušného oblečení.
OdpovědětVymazatPříště na protest jdi v teniskách a riflích.
Růžový melír? Prokrista:D
Není nějak vyrazný;) takový..teda,on už jde zas do jiné barvy,ale ze začatku byl fakt ružovy...:D
OdpovědětVymazatS bojkotem souhlasim:D rodice furt melou,ze to mam jednou rocne at si nestezuju,ale to mas jednou rocne vecere s rodici na oslavu mych narozenin,narozenin starsiho bratra,mladsiho bratra,babicky,vanoce,velikonoce..a zaverecne vyzo,nejake predstaveni,vystoupeni..a to jako jeden den neni ANI nejlepsi nahodou!
Oni myslí jednou ročně ke každé události.
OdpovědětVymazatTakže sečteno podtrženo skoro furt.
Čert to vem.
Protest!
Protest!
Občas mívám chuť házet střevíčkama, když mi někdo řekne, ať se na tuhle a tuhle příležitost slušně obleču.
Podpatkem to bolí!:D
jo,asi takhle..vrrrčím pokaždé,když mi to řeknou.kolik hádek už na tohle téma proběhlo..nepočítám to,radši:D
OdpovědětVymazatAle hazet nebudu...:D rikam si,ze uz to mam za par,pak budou radeji kdyz se budu schovavat do tech svych pytlovin a nebudu se vystavovat:D