Komentář: Neúspěch žen

Mi to sím neprošlo před redakční cenzuru..a to jsem ještě psala více než slušně!!!!!:))

Měla bych zachovat nezávislý odstup a napsat strohou větu, že se nesplnil před sezonou vytyčený cíl postoupit minimálně do nádstavby. V této chvíli, kdy pociťuji lítost a zklamání je udržení novinářské neutrálnosti to poslední, co mě trápí.
Co se týče žen Vítkovic, jsem něco mezi nezávislým pozorovatelem a častým hostem. Troufám si tvrdit, že svým způsobem chápu poněkud zvláštní atmosféru v šatně a znám konkrétně některé hráčky. Vím, že na hřišti dělají všechno co je v jejich momentálních silách proto, aby vyhráli.
Jenže součástí herního projevu je i psychická vyzrálost.
Ženy se na hřišti od mužů liší víc, než by pouhý divák v hledišti mohl zaznamenat. Není to jen hra, která postrádá mužskou dynamičnost, ale především emoce, které jsou u žen diametrálně odlišné. Sice název hry a její cíl je stejný, přesto bych mužský a ženský florbal rozlišila jako vodu a oheň. Muži jsou voda. Každá prohra a neúspěch prostě odplyne. Jednoduše, jde se dál. Pokud ucítí křivdu, v dalším zápase dělají vše proto, aby dokázali, že mají na víc.
A teď, ženy. Všichni víme, že začátek sezóny je prostě stěžejní. Starty bývají těžké a los ženám Vítkovic zrovna nepřál. Houževnaté SSK Future a ambiciózní velezkušené FbŠ Bohemians Praha v prvním ligovém víkendu, přičemž se jednalo o výjezd do Prahy. Ne, to rozhodně nebylo jednoduché. Přesto se s tím ženy na hřišti popasovaly po svém a oba zápasy dokázali po nepříznivém průběhu otočit a vyhrát. Z prvních dvou ligových kol si vezli 6 bodů. Jenže přišla vyšší moc zvaná byrokracie. Měla bych pro to i mnohem hanlivější název, ale ponechám si jej pro sebe. Za chyby se platí a za selhání lidského faktoru kontumovala ligová komise obě utkání. Spravedlnost? Nehledejme ji. Pravda je totiž na obou stranách, akorát že o tom, kde je jí víc opět rozhodují lidé za kulatým stolem. Tedy, měl by býti kulatý, aby si všichni byli rovni. Ale tohle je jiná pohádka, pro Vítkovice se spíše uplatnil sci-fi scénář.
Kdyby se jednalo o muže, všude by se tato kauza propírala a tlak na funkcionáře by byl jiný. A co se týče hry, muži by vztekle bojovali a vyhrávali co se dá. Jenže v hlavách žen tenhle brouk zůstal a nahlodával psychiku.
Reparát se skládal v duelu s FBC Pepino Ostrava a ženy jej vyhrály. Jenže zvládnutí tohoto prvního derby v extralize by se nemělo počítat jako návrat na výsluní, ale splněnou povinnost. Přece jenom FBC je nováčkem soutěže a co do zkušeností se s Vítkovicemi nemůže rovnat.
Po hladké výhře s Bulldogs Brno přišlo první zaváhání. Na Dubině utrpěly ženy prohru s FBS Valoz Olomouc. Výmluva pro předvedenou hru neexistuje. Ale stížnost na nestálo ženské psychiky je na na místě. V týdnu předtím v tichosti proběhla již druhá trenérska rošáda v sezoně. Změna konceptu trénovaní a důraz na jiné herní činnost je velká změna, se kterou by se špatně vyrovnávali i mužské celky. A ženám, které vůči dění za zelený stolem cítí zášť za odebrané body, se pak není čemu divit. Každý může mít špatný den a řekněme, že proti FBS jeden takový přišel.
Když ale po dlouhé cestě do Liberce přišla těsná prohra a vzápětí na domácí půdě se stejným soupeřem ztracené semifinále Poháru Čfbu, zrodil se dle mého názoru velký problém.
Byl listopad a ženy byly v herní krizi, kterou prodloužila malátnost a remíza s Chodovem doma na Dubině. I když proti favorizované Děkance se předvedly v jiném světle, stále bylo cítit, že je někde chyba. Ruku na srdce, kdo se těšil na tréninky a odváděl v nich maximum? Koho florbal v té chvíli opravdu bavil?
Sérii proher prodloužila mizérie s SSK Future-citelná ztráta bodů. Další zapás už vyšel a proti FbŠ Praha se konečně bodovalo naplno. Ale taková psychická vzpruha přišla v nesprávný čas. Myslíte si, že se mýlím? Ani ne! Přišla totiž více než měsíční herní pauza. Pokud se na tak dlouhý čas přeruší rozehraná soutěž, návrat je težký.
Prohrát na hřišti posledního Brna, byť v prodloužení, je velký problém a opět citelné oslabení nejen nadějí na postup mezi nejlepší pětici, ale i psychiky. Samozřejmě, že mám pro tu prohru na skladě výmluvu. Vyloučení v prodloužení a následné oslabení, ve kterém přišel gól, je hodně diskutabilní. Zejména, když utkání pískají takzvaně nestranní brněnští rozhodčí, mimojiné partneři některých hráček Bulldogs. V názorech střízlivý člověk mne uzemní slovy, že to přece nikdo z těch, kdo nominují rozhodčí přece neví. Ale kdo takové deleguje? Teď střelím, ale mám dojem, že jihomoravská pobočka české florbalové unie. A tu vede kdo? Pan Mlčoušek, mimojiné bych ho nazvala ikonou Bulldogs. Přesto mi se střízlivým názorem nezbyde nic víc než souhlasit a pokračovat v lamentování na byrokracii.
Vidina postupu se vzdálila po prohře s FBS Valoz Olomouc. Tohle utkání prostě ženy nezvládly. A zase velkou roli hrály emoce.
Do posledních bojů se šlo s nožem na krku. Želízko v ohni zůstalo po domácí výhře nad Libercem. V následujícím utkání s Chodovem zbývalo jen potvrdit postup výhrou. Jenže ve zběsilé přestřelce citelně chyběly dvě hráčky, které po celou sezonu byly osou týmu. Zranění do hry nepustilo kapitánku Kuzmíkovou a jistě chyběly i góly nejlepší kanonýrky Vítkovic mladičké Terezy Urbánkové. Přesto vše bylo v rukou týmu, který se s tlakem nevyrovnal a to znamenalo, že pro letošní sezónu se budou muset Vítkovické smířit jen s play-down. Pravda, teoretická šance na postup tu ještě byla. Pokud by Chodov v nedělním utkání prohrál s FBC Pepino Ostrava a Vítkovice dokázaly zvítězit na půdě v extralize neporažené Děkanky. Na zázraky nevěřím a vím proč. Protože prostě neexistují, ženy v neděli prohrály a jejich osud byl zpečetěn. Play-down. .

Teď Vítkovice čekáBulldogs Brno. Doufejme, že ženy si nezadělají na ještě větší problém a sérii hranou na tři vítězné utkání vyhrají.
Stejně tak doufám, že se pro příští sezónu podaří udržet osu týmu a opory, ale především vyřešit problémy s psychickou nevyzrálostí v duležitých i v zdánlivě nedůležitých utkáních.