V neděli jsem byla kouknout na ženy,společenky se pod obraz unavila a spala-nespala v Ostravě.V pondělí ráno jsem pískala,odpoledne hasila šílenou žízeň a přemlouvala žaludek,ať příjme nějake živiny..V úterý ráno jsem odjela do Kopřivnice hrát krajské kolo středoškolek ve florbale...a přestože jsem měla depresi jak prase,nebylo mi vůbec dobře,dělala jsem vážně všechno proto,aby ten pohár byl po roční odmlce zase náš.Jenže do cesty se nám postavil havířovský gympl,stejně jako loni mě potopila stejná hráčka.Dala mi gól na 2:1.Dala ho minutu před koncem,zavěsila do vinklu,přitom ještě stačila faulovat při svém tahu na branku mojí spoluhráčku tak,že ji odvážela sanitka...
Od té doby,co jsem se v srpnu vrátila do branky,po měsíční odmlce (hlavně teda po měsíci,kdy jsem si srovnala věci v hlavě a kdy jsem měla za sebou velkou životní zkušenost.Bylo to na Czech Openu..Tehdy jsem přestala řvát,přestala jsem řvát při zápase.Něco,co bylo mou součástí.Přestala jsem hlasitě dirigovat svou obranu,povzbudovat útok a dávát všem vědět,že existuji..)V lednu jsem se vrátila do ligové brány a pokračovala ve flegmatickém sledování hry tak jak jsem započala v srpnu...
I na těch středoškolkách jsem se celou dobu držela,flegmaticky sledovala hru.Soustředila se na míček a hlavně neblbla jak to mám při nezáživných zápasech ve zvyku..prostě jsem chtěla vyhrát,chtěla jsem na chvíli zapomenout na svou depresi,na to že jsem magor..A pak si příjde ta hráčka(co abyste kolem ní prošli,musíte obejít celou halu..tohle řekla moje spoluhráčka na její adresu) a minutu před koncem mi zkříží plány..Pouhou minutu před nájezdy..pouhou minutu před loterií,ve které neprohrávám..
Když odpískali,bezmocně jsem se svalila na zem..KONEC..STOP..ale ne jako loni ve finále,letos už v semíšku..KONEC,KONEC...tohle mi dunělo v hlavě a na druhé straně se radovaly..nespravedlivost..zraněná spoluhráčka..křivda od rozhodčího..
Ozvala se ohlušující rána.Vyskočila jsem a celou svou váhou doskočila na zem.Chtěla jsem,aby to pořádně zadunělo..myslela jsem,že mi to pomůže..ale tohle ve mě vzbudilo ještě víc vzteku,víc..našlo se toho ve mě víc..
PRÁSK!
a ještě jednou PRÁSK!
Hodila jsem vší silou helmou,ta se mohutně odrazila od mantinelu.. letěla dobrých 10 metrů ,odrazila se..proto ta druhá rána..Sebrala jsem jí a šla do šatny..Zklamání..už zase..
Míček je kulatý..
svět je kulatý..
a já nemám štěstí..
Sedla jsem si do rohu..tak moc se mi chtělo brečet,tak strašně moc..a zase nic..nebrečím,možná už jsem to zapomněla.Možná už ani nevím,jak se to dělá..
Vzala jsem telefon a napsala jsem prvnímu člověku,kterého mi zobrazil telefon...
v šatně bylo úděsné ticho..zklamání,nespravedlivost a křivda..bylo příšerné mít otevřené oči..bylo strašné poslouchat oddechymých zklamaných spoluhráček..
zápas o třetí místo..šla jsem do toho zápasu bez potítek,nalehko..nechtěla jsem tam vůbec vlézt.Neměla jsem náladu,neměla jsem chuť ani žádnou motivaci...Pár minut před koncem na mě šel míček,vyrazila jsem ho a hned po něm skočila.aspoň tu nulu na konci,říkala jsem si..
PRÁSK!
tupá bolest,přesto jsem cítila ten děrovaný nesmysl v rukou..Zvedla jsem se a vyhodila ho bezmyšlenkovitě pryč.Jen co jsem se prudce zvedla,tupá bolest se přenesla do celého těla..kecla jsem na zadek a říkala si :,,bože,tohle neskončí.." do konce zbývalo pár chvil,jen co se ozvala siréna,svezla jsem se na podlahu a pomalu si sundala helmu..šílená bolest..tma před očima..ale ta bolest...do prdele s tím..nedaří se..nedaří...mám smůlu..skončila jsem pod studenou vodou...zmatená,zklamaná a s bolehlavem..do prdele..
na displeji smska..,,víš,že je míček kulatý.Je mi to líto"
přišla jsem domů,nadopovala se nurofenem..ráno šla do školy..a profesor v zeměpisu první co přišel do třídy: ,,tak jsem slyšel,že neumíš chytat.Jakto,že jen třetí místo?" spolusedící mi řekla,že jsem byla nejprve brčálově zelená,pak jsem klasicky zrudla.Hlavně úsměv z přestávky se změnil v bolestivý škleb..Do prdele..
A večer se kouknu na libko a co nevidím.nemám náladu...jsem naštvaná,jsem zklamaná..Jsem prostě ta co má smůlu..
a konec řečí,nikdy nebylo tak špatně,aby nemohlo být jště hůř..
To bolestivé ticho jsem prolomila slovy: ,,Někdo mě učil vidět na všem špatném něco pozitivního.
Aspoň ten gól nedala z backhandu jako loni"
Ale ať hledám jak hledám,momentálně nenalézám pozitivum ve svém životě..
I'm finding pictures of truth
Žádné komentáře:
Okomentovat