Bylo to náročné.Psychicky a později i fyzicky.Co vám budu povídat.Vlastně bych ani nechtěla povídat,nechat si to pro sebe,zapomenout a...nejde to.
Blog je však jediná možnost,jak to dostat ze sebe ven.Jak si třeba za pár měsíců říct, kurňa to sem byla ale naivní a praštěná.Magorem se stihnu nazvat už dnes.Jsem jím, z několika důvodů. A neumím se k tomu dostat,jak to říct jak to napsat..Sama v sobě vím,kde jsou chyby.Uvědomuji si celé čáře,co dělám špatně,jak mé chování uvádí okolí ve zmatky.
V neděli odjeli naši do Prahy.Mohla jsem jet s nima.Chtěla jsem,Prahu miluji! Ale už měsíc vím o tom,že pondělní ráno budu věnovat rozhodcování v krajském kole florbalu základních škol v kategorii chlapců. Věděla jsem to a protože bych se z Prahy vracela až večer,nemohla jsem.
Zvolila jsem si náhradní plán.Odjela jsem do Ostravy,zašla před zápasem žen s několika z nich na oběd. Ve chvíli,kdy mi přišla Tamča s Inzátkem,smála jsem se na celé kolo až to některým lezlo pěkně na nervy.Jo,bylo mi fajn! Ty dvě jsou prostě nepřekonatelné.Zejméná Tamča přišla společensky unavená pod obraz.Já se jí smála,jsem starý hnusný škodolibec. Kurde,dneska bych už se jí nesmála..Fakt ne!
Zápas můžů byl o ničem..Celkově se na muže nerada dívám,ten florbal mi nic neříká,když tam nikoho neznám.Jasně,je to pěkné dá se na to po taktické stránce dívat,ale..Co z toho? ještě štěstí,že naši muži(ssk vítkovice) hráli s Bolkou,kde chytá hvězda,legenda,můj brankářský vzor a neskutečná osobnost Petr ,,Petis" Pajer.Aspoň na něj jsem furt zírala a nechápala co dokáže.On je Petis sám o sobě prostě podivný člověk.Má vlastní názory,nebojí se je prezentovat a poté obhájit.Neskutečný člověk ve florbalovém světě...:)
Ženy..Ženy...No ze začátku mě z toho bolely oči.Vážně to byla katastrofa..No..A pak to začalo..Jediný AKT emocí,má slova,reakce a..musela jsem se zamýšlet..:/
Co se stalo? Nasrala mě..Ta paní Zlámalová,slavná reprezentantka v dresu pepina.Ano,nemám pepíno ráda.Ale co se týče Zlámalové,tu nemám ráda dvojnásob.A teď snad ještě víc.Svině jedna.Dobrou florbalistkou dělá člověka i vystupování na hřišti,nejen samotný um.A tahle Zlámalová má takové zkraty,za které se prostě nemůže nikde chlubit a neměla by se nazývat dobrou florbalistkou.Měla by litovat,že se neumí chovat,že neumí ovládnout své emoce...
Slečna Zlámalová udělala něco,za co bych jí zabila,kdybych se herně zúčastnila utkání. Vím,že to bylo v zápalu hry,ale nedělá se to.Už vůbec ne brankářce,která se nemá jak bránit.Podtrhla jí nohy a sekla. Kdyby to byla nějaka brankářka,řeknu si : ,,Kajdžas ty seš prostě pitka na entou" .Ale ona to udělala Legu..Ať se stalo cokoli,ať citím křivdu a bolest,stejně vyletím jak čertík z krabičky.Stejně mám chuť bránit,mstít se. Něco jsem řekla a reakce jednoho člověka byla :,,Prosím tě,sedíš na časomíře tak se starej o to a ne o to co dělá.Já jsem jí řekla,že ještě jednou a uvidí."
První myšlenka,která mi po tomhle prolétla hlavou byla: ,,Co si doprdele myslíš? Že nemám právo nic říkat? Že teď mohu jen koukat,nesahat,nevyjadřovat se a hlavně NIC NECÍTIT? "Byla to myšlenka,myšlenka kterou jsem asi díky bohu nevyslovila.Možná ale taky smůla,že jsem jí nevyslovila.
Po zápase jsme klasicky zapadly na Dubině do hospody. Dvě piva a co to s člověkem udělá..Nejela jsem domů..zůstala jsem s dalšími v Ostravě,zábava pokračovala na bytě jednoho člověka..Byla tam i ona..Pily na žal..Jsem magor..Nevím z jakého důvodu,mohla jsem mnohokrát přitakat,mohla jsem se prostě nevyjádřit.Mohla jsem cokoli,jenom ne se zachovat jak to dělávám vůči lidem,kteří mi ublížili.Proti takovým se vždy a za každé situace stavím do opozice.Ať se děje co se děje,moje první reakce bývá obhajování věci opačného významu.Ony pily na žal,já ne..
Málem jsme se pohádaly.A přitom já..já když jsem jí viděla,koukla do těch jejích očí..zase se ve mě vzbudila touha ji obejmout...Jsem magor..
Mluvím,stále mluvím.Ale nic nevyslovím..Mluvím a...A snažím se udělat si z jednoho člověka štít.stále o něm hovořím,co dělá,co říká.Že je takový a makový.Používám ho jako návnadu,aby se na něj lidé ptali.Aby mě nechali být,aby se neptali co já.Abych nemusela přiznat,že něco nezvládám.Že se chovám uboze.Dělám si štít z někoho,kdo o tom ani neví.Kdo je strašně daleko,aby se proti tomu ohradil. Schovávám se za...vím,že jí nemá ráda.A proto je mým štítem.Upadám do falešného pocitu bezpečí.Ale já si kolem sebe nejsem schopna vytvořit nic,co by mělo pevný základ.Mé seběvědomí je postaveno na vysokém egu,na touze vynikat.Přitom nic nesvedu.Mluvím a myslím si,že bavím okolí...nemíním se pouštět do sebelítostných řečích oi tom,že vlastně jsem chudák co ze sebe dělá kinga..
Nevím,jestli si všichni vidí jen slupku.A pokud ano,tak se vlastně ani nedivím lidem,kteří mě nemají rádi a nevycházejí se mnou.Kdo opravdu vidí že se snažím uniknout,že stále utíkám? Kdo vidí,že citím a ve svých citech se topím a podřizuji se jim? Kdo ví,že se díky nim neumím ovládnout? Kdo ví,jak moc se mnou hýbou.Čtete mou zpověď,kterou píši do virtuální reality.Přečtete si to,možná chvíli zapřemýšlíte.Pokud mě znáte,napíšete mi ,,Co se děje? Víš ten tvůj příspěvek v blogu...?" A co z toho,vždycky odpovím tak,že se vymotám.Vyhnu se odpovědnosti za to,že jsem to napsala,že jsem to tak cítila.Že taková ve skutečnosti jsem! Zapřemýšlíte,třeba napíšete.Ale pak to vypustíte.Kolik z vás dá na to,co sem píšu? kdo z vás mě chápe i v tomto rozměru? kdo z vás to přičítá k tomu sebevědomému člověku,co furt mluví a hlasitě se směje?
Kdo z vás vidí,že jsem opravdu na pokraji?
Žádné komentáře:
Okomentovat