Pak přišel pátek a první krize.Krom toho tedy,že jsem se jako aktivní středoškolák vykopala z postele až po poledni,kdy mě vzbudil příchozí vzkaz na ICQ,jsem první jídlo pozřela až ve 14 hodin,kdy jsem si rozmrazila dva loupáky a dala jsem si k tomu kávu.Další jídlo byla ve 22 hodin kalorická bomba v podobě tyčinky Snicers(bratrovi se zželelo mého trpkého osudu) a pár chvil po půlnoci jsem dostala zbytek bratrovy večeře,který netrpí tak akutní leností jako já - udělal si několik rohlíků se šunkou,taveným i plátkovým sýrem,rajčaty a paprikou.Podotýkám,že na mě zbyl nejmenší rohlík,již značně posuchlý,ovšem kvalitativně zcela nedotčený.
V sobotu ráno jsem díky svým ,,povinnostem" stávala již v 7 hodin,abych se nasnídala a mohla odjet do Ostravy dělat zodpovědného časoměřiče. Snídani jsem nestihla,neboť jsem se prostě nemohla rozhodnout,co si udělám a než jsem se rozhodla,že vše zachrání bílý jogurt tak bylo osm hodin a já musela na vlak...Tak jsem snídala po nákupu ve Sparu..Koupila jsem si tři rohlíky se slaninou a sýrem a dvoulitrovou NEkofolu skořicovou,neboť Citrus nepiju a normální nebyla v dohledu..
Domů jsem se po celodenním vytížení(ano,časoměřila jsem pouze jediný zápas,ale na to se nikdo neptal,že?) dostavila v 21 hodin.Bratr mi soucitně řekl,že v troubě na mě čeká kuřecí maso s omáčkou a broskvemi,na plotně uvařené brambory. Z pro mne nejasného důvodu můj žaludek nevyžadoval žádnou potravu a já jsem se tedy rozhodla,že si toto hotové jídlo nechám na další den,kdy se dalo předpokládat,že hlad mít budu.
Neděle...
Vstala jsem ve 13 hodin a sešla do obývacího pokoje.Našla jsem DVD a zapla jej do přehrávače,že jako k tomu snídaňoobědu..Než jsem došla těch pár kroků do kuchyně,narazila jsem na bratra,který se mě ptal,co jako v kuchyni hodlám dělat.No přece dát si to kuřecí maso,odpověděla jsem. A jeho zkoumavá odpověd zněla: ,,ty sis včera nedala?no tak to máš dobrý,teď už je tam jen kousíček,žádná omáčka.Snad na tebe zbyly brambory!"
Perfektní,že?? Každopádně jsem se najedla.Mezitím jsem přes tři hodiny hledala TU VĚC,na kterou jsem měla chuť. V ledničce jsem ji nenalezla,za oknem taky ne(tam máme cukroví) a ani ve spíži nebyla. Dokonce ani ta zmrzlina z mrazáku,které jsem si naložila pořádný kopec to nebyla. Nakonec jsem TO přece jen našla..A kde?V mámině skrýši sladkostí(co už ani není skrýš,bo je to profláklé a věčně taky prázdné) ve třetím šuplíku od spodu v její skříni...čekala tam na mě..Ritter Sport čekuláda s oříšky.Kdo hledá najde,a né že né!:D chce to trpělivost:)
No a teď se KONEČNĚ dostávám do oné krize..Stalo se,že jsem se kolem půlnoci rozhodla,že si jakože dám po půlroce vanu(obyčejně využívám služeb koupelny pět kroků od mého pokoje,kde je pouze sprcha,kdežto vana se nacházi v druhé koupelně vzdálené 11 pěkně strmých schodů a několik kroků po chodbě) a to se svíčkami a pěnou.Prostě romantika!
Takže umyla jsem si vanu,otočila kohoutkem na teplou,zapla si podlahové topení a taky zapla baterii,aby jakože tekla voda..
Odešla jsem se mazlit se psem do obýváku,málem usla na pohovce.Když jsem se po 15 minutách vrátila do koupelny,abych zastavila vodu,stčila svou nožku do vany,vyletěla jsem jak čertík z krabičky.Dámy a pánové,ta voda měla teplotu asi tak 1°C..nekecám! Nevěřila jsem vlastním očím ani smyslům! Zkusila jsem umyvadlo a ono..nejdříve teplá,ale za zlomek okamžiku ledová jak prase!!!! Otočila jsem kohoutkem na studenou stranu,jestli třeba v druhé koupelně neplatí jiná pravidla pro teplou a studenou.Jo,ta voda byla teplejší,ale pořád mrazivě STUDENÁ! Tomu se říká krize,když máte na hlavě vymačkaný místní olejářský závod/to kecám,myla jsem si hlavu v sobotu po návratu z OVY,ale ten pocit ve mě přesto byl,přece jenom v ponděli škola,tak půjdu s čistou hlavou,né?!/ a ani z jediného kohoutku neteče teplá voda. Domnívala jsem se,že stejnou krizí nemůže trpět veterina,která má vlastní kotel.Tak jakože půjdu do koupelny na ošetřově,kde je aspoň ta sprcha.Jenže HLE! Dveře spojující náš byt s veterinou byly zamčené. A do ordinace jsem se jinak dostat nemohla,protože jednak hlavní dveře na veterinu jsou otevírací na fotobuňky ,ale hlavně teda na večer zatažené roletou. A klíče od zadního vchodu nevlastním( no hlavně že mám klíče od auta,které zůstalo doma- a to ani nemám řidičák)..Takže...KRIZE..Najednou jsem byla v koncích.Vzhledem k tomu,že si teď to svoje číro denně geluju,bylo krajně nevhodné abych s tím gelovým prachem šla ráno do školy..Co jsem teda mohla dělat??? Jako za starých dobrých časů v Hartinkově,kde bydleli mí prarodiče(vesnice tak o 150 obyvatelích).Tam se voda na večerní koupel ohřívala na peci ve velkém hrnci a následné mytí ve velkém lavoru..No zanechalo to ve mně znatelnou stopu(hlavně teda studu) doteď. Nicméně jsem tedy zvolila podobný postup. Ovšem já jsem přece inteligentí osoba(někteří to tvrdí),takže jsem postavila na náš skvělý sporák všechny dostupné čisté hrnce (vzhledem k tomu,že teď vaří jenom bratr a ten po sobě umývá;btw je VOLNÝ!) a zaplnila jimi všechny hořáky.Takže pět velikostně různých hrnců.Navíc jsem se odhodlala do boje s kávovarem(všichni si doufám pamatujete na mé neblahé zkušeností s ním),nechala jsem si udělat střední a malou kávu do velkého hrnku,doplnila mlékem a lžičkou cukru.Rozmrazila jsem si dva loupáky a jakože si sednu ke stolu a přečtu si ORIENTACI( sobotní příloha Lidových Novin) a počkám,až se mi ohřeje voda.Ale ledva jsem dosedla a rozevřela noviny,uvědomila jsem si NESKONALÉ možnosti našeho poloprofesionálního kávovaru! Umí přece udělat také teplou vodu nebo páru,dle polohy jednoho tlačítka. Takže!!!!!!JO!
Letěla jsem pro největší možný volný hrnec,tedy jinak řečeno vytáhla jsem papiňák,nasměrovala jsem trysku (vývod) do papinova hrnce a zmáčkla tlačítko.TEKLA! Teplá voda! Proud sice naprosto ubohý,přesto mi bylo zcela jasné,že se hrnec naplní dříve než se ohřeje voda v kterémkoli hrnci na plotně.A tak jsem si sedla k novinám,každé dvě minuty jsem doplnila vodu do zásobníku v kávovaru a potuteleně se šklebila své genialitě! Také jsem stihla ještě mezitím napsat mámě zprávu,že máme krizi a jestli zaplatili vodu než odjeli,že nám teče jen studená.
Za dlouhých 15 minut jsem měla plný papiňák opravdu horké vody a další hrnec se plnil.S horkou vodou,jsem s naprosto posvátným výrazem došla až do koupelny s úmyslem vlít jej do umyvadla,abych jakože si KONEČNĚ umyla hlavu.Světe div se,já jsem dokonce nezapomněla otočit páčkou,aby se zazátkovalo umyvadlo,ještě než jsem vliva posvátný obsah hrnce do umyvadla....Osudná chyba!
Ne,nevylila jsem na sebe ani pintu z celého hrnce.Dokonce ŽÁDNÁ kapka nepadla jinam než do koryta umyvadla..Tak opatrná jsem byla..ALE..mámino umyvadlo( v druhé koupelně jsou dvě umyvadla,každé je jinak vysoké,protože 190 cmvysoký otec se přece nebude shýbat k umyvadlu,které je uděláno na výšku mé 158 cm vysoké maminky a nebo naopak maminka si přece ráno nebude čistit zuby na schůdcích z ikey,aby dosáhla na kohoutek) v sobě skrývá neskutečnou zradu! Gumové těsnění špuntu pro mne z nejasného důvodu nefunguje jak má..takže...Jsem s výrazem naprosté bezmoci koukala,jak se můj 15minutový výplod geniality pomalu ztrácí v odpadu...tohle bylo vážně k pláči!!!!
Domem se rozlehl můj bezmocný výkřik doprovázený také hezky okořeněný nadávkami..Kdyby někdo bratrovi počítal s jakou rychlostí dorazil do koupelny,jistě by překonal i Asafu Powela v běhu na 100m..Minimálně ale teda ve skoku z 11 strmých skoků a několika kroků do druhé koupelny,kde jeho o dva roky mladší JEDINÁ sestra bezmocně křičí a šíleně nadává držíc v rukou papiňák...
Protože viděl,že kromě viditelné psychické újmy a neviditelně pošramocenému egu mi nic nescházi,vidal se již podruhé zkoumat tajemství,která skrývá náš kotel..
Já i s PRÁDNÝM papinovým hrncem jsem odešla do kuchyně zkoumat stav vody na plotně.NIC..Bylo půl jedné ráno,za 6 hodin jsem se měla vydat s taškou těžkou jak prase na ranní trenink do školy..a to s pocitem,že veškeré státní zásoby oleje jsou na mé hlavě.
Mám ale naprosto geniálního bratra..Protože když jsem nesla nejmenší hrnec plný teplé vody(opět z dílny našeho kávovaru) bratr risknul zmáčknout tlačítko na složitém mechanismu našeho kotle ,produkujícího teplo jak do radiátorů v našem bytě(bože,ta představa že by vypl topení..maria panno!!!) tak teplé vody-náš milovaná kotlíček se zázračně rozžehl a začal ohřívat VODU!
Sláva,večná sláva mému bratrovi jenž jak slepý přišel k tomu,že mu budu minimálně den zavazovat tkaničky a otevírat z vděčnosti dveře...! Ale vařit určitě ne,od toho je tu přece on:)))
Hawk,konec!
Žádné komentáře:
Okomentovat